Tichá bolest

Silný príbeh ľudskej múdrosti s vôňou osobnej statočnosti a slivovice rebelujúcej proti obmedzenosti a zaslepenosti vtedajšej moci. Pre mňa nepoznaný snímok ma dojímal hlbokou sondážou do osudov neúplnej rodiny, s ktorou sa "pohrala" boľševická mašinéria. Majstrovi Hrušinskému som uveril každé slovo. Skvelý film ! (05.08.2008)

Tenhle film vás vezme za srdce. Je tam ta celá bolest hnusných padesátých let, kdy výkvět národa už nevěšeli Němci, ale Češi. Zasraní bolševici pod taktovkou sovětských poradců z Moskvy a někdy i z vlastní iniciativy.... U Rudolfa Hrušínského se prakticky o každém jeho filmu, dá řící, že to je ten jeho nej, ale tady se mně osobně líbí nejvíce. Role moudrého, morálně čistého dědečka, zkoušeného osudem, ale pevně stojícího a nezlomného, mu sedla neskutečným způsobem a asi mu byla psána přímo na tělo. Ivan Jiřík tu dostal tu pomyslnou čest dělat tomuto dědovi vnuka. A tak snad i díky tomu a díky svému skvělému výkonu si myslím, že to je jeho nejlepší film vůbec. Je smutné, že tenhle film neběží často v televizi, že se nepromítá ve školách. V padesátých letech bylo mnohým ublíženo a mnozí se za své chování a činy ještě stále stydí, někteří ještě stále bojí. Sice kdo chce informace si najde, ale společenská důležitost tohoto tématu je natolik zásadní, že by to mělo být lidem předkládáno častěji. Aby si pak nemysleli, že současní komančové už jsou moderní a tudíž hodní. Nejsou. A nebudou. Komunista se u mně rovná neslušný člověk (obzvláště dnes kdy se angažovat v této straně děje jen na základě svobodné vůle dotyčných a nejsou k členství nijak nuceni). O tom co se dělo je třeba neustále mluvit. Je to nejtemnější část naší moderní historie... A právě současní komunisté by ji strašně rádi tak trochu poupravili dle svého a na to, když tu moc mají, jsou oni mistry. Proto ji už nikdy mít nesmí! Pan Hollý nenatočil jen tento skvělý film, ale já mám Tichou bolest od něj nejraději. Řadím ji po bok filmu Hřbitov pro cizince apod... Kdyby šla přidat hvězda, přidám jí. Šest kapek zakopané slivovice, toho balzámu co čeká na nalezení. * * * * * * (19.11.2016)

Ač nese film název Tichá bolest, ta nesmysnost utrpěného bezpráví a křivd, které museli děda s vnukem v 50. letech prožít, na nás z příběhu přímo řve. A to zvláště díky hereckému projevu pana Hrušínského v roli starého muže, zlomeného smutkem ze ztráty jediného syna a dalších blízkých, ale nezlomeného v urputné snaze nahradit chybějící rodinu svému vnukovi a vychovat z něj navzdory nelítostnému režimu dobrého člověka. (17.11.2014)

Kvalitní film o těžkém období budování komunismu v 50. letech a obětech, které si budovatelské nadšení vyžádalo. Jeden z mála snímků, kde nenacházím takový ten laciný tématický konjukturalismus, kterým se vyznačuje podstatná část naší polistopadové tvorby. 5* ale přece jen nedám, i když tématicky je to silná záležitost, navíc podepřená přítomností herecké legendy Rudolfa Hrušínského a celé řady dalších skvělých charakterních herců v menších rolích. Shoduju se ale se svým oblíbeným uživatelem Šandíkem, že film má rezervy v režijním zpracování i v technických disciplínách. Cítím tam i neblahý vliv staré známé nemoci českého filmu - figurkaření. Film chce tak trochu dohnat Černé barony a přitom jeho síla je někde úplně jinde. Celkový dojem: 80 %. (26.07.2012)

Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné. (31.03.2008)