Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(viac)

Videá (2)

TV spot 2

Recenzie (414)

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Silná dramatická část snímku naštěstí značně převyšuje tu humornou, která mi přišla v některých chvílích až přehnaná. (Zedníčkovo Smrtibrácha) Vedle klasických Černých Baronů či Tankového Praporu, tu máme toto nádherné drámo o nestoudné lidské nespravedlnosti. Nesmí být pionýr, nesmí k maturitě a nesmí na vysokou školu. Nesmí nic. Kadavý to má polepený již od malička, ať chce nebo ne. Smí alespoň žít a on žije. Žije se sklopenou hlavou, protože společnost to po něm vyžaduje. Umí ale také hlavu vzpřímit a podívat se "nepříteli" do očí. Jiří Křižan nám vypráví svůj příběh. Naštěstí v době, kterou zde perfektně popsal sportovec. ()

troufalka 

všetky recenzie používateľa

"Správnější je v Bohu žít, než se k Bohu modlit."                                                                                                           Citlivý rukopis Jiřího Křižana, vkládající do úst starci moudrá slova. Ve srovnání s Černými barony nebo Tankovým praporem několikanásobně převyšuje jak na pravdivosti, tak i ve zpracování.                                                                                         "Osud je akorát výmluva pro svinsta, která lidí páchají."                                                                                                 Jedna z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského.                                                                                                                               "Píšu co si myslím a myslím si co chcu, dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe, nenechávej si nic diktovat." ()

Reklama

Slartibarkfast 

všetky recenzie používateľa

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90% ()

kajda.l 

všetky recenzie používateľa

"Rikyno, vyprovoď súdruhy". Bezmoc, bolest, ale i neskutečná vnitřní síla srší z každého záběru ve kterém se objevil pan Hrušínský. Síla přímého morálního vzdoru bolševickým sviním. Film za 80%. Charakter Hrušínského postavy čistých 100%. Stejně čistých, jako poslední kapka stoleté slivovice. Film který působí bolest. ()

gogo76 

všetky recenzie používateľa

"Vám nespolehlivým živlúm zbraně do rukou nikdy nedáváme. Leda tak lopaty..." Filmy M. Hollého nikdy nevynechám, myslím , hlavne tie, ktoré som ešte nevidel. Tichá bolest sa drží v rebríčku csfd vysoko a už pri sledovaní mi bolo jasné, že právom. Výborná rola pre Hrušínského, postava, ktorá u mňa vyvoláva pocity starých dobrých časov. Osadenie príbehu do povojnového obdobia a komunistického vzostupu pri ktorom zoťali každého, kto sa im protivil mi vyhovuje a musím dodať, že podobných filmov a príbehov sa nikdy neprejem. Vtipné momenty fungujú rovnako dobre ako tie vážne a pri sledovaní si nejeden divák spomenie na klasiku Čierny baróni. Škoda, že mladý I. Jiřík herecky Hrušínskemu nestíhal, inak by to bola dokonalosť. No a mladý cigán - D. Cinkota dokázal to, čo wermacht nedokázal za celú vojnu...80%. ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (6)

  • Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
  • Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
  • Postava Vítězslava Jandáka ve filmu říká: „Byl jsem kapitánem tankového praporu.“ Zajímavé je, že o rok později si Jandák velitele tankového praporu s hodností kapitána skutečně zahrál ve filmu Tankový prapor (1991). (Pelidor)

Reklama

Reklama