Hobit: Smaugova pustatina

Není to tam. Sice to nebylo tak konzistentně generické jako Neočekávaná cesta, ale když už ano, tak pořádně. V akčních scénách jsem instinktivně tápal po klávesnici s myší - je to fakt spíš PC hra než film. Včetně střihového přesunování na vyšší levely, kde loadovací obrazovku nahrazuje pětivteřinový kamerový oblet společenstva na cestě (viz přechod z podzimního lesa k zamrzlému jezeru). Natahované je to pořád stejně, tempo neexistuje, největší problém je absolutní a až absurdní neosobnost, trpaslíci zůstávají anonymními figurkami a Bilbo odstrhovanou okrajovou postavou (což je škoda, protože Freeman je rozhodně nejsilnější zbraň filmu). Shore napsal nejnudnější score poslední doby, které není od Hanse Zimmera, přesto nejzvládnutější není u Hobita obraz, ale zvuk. V nejlepších momentech se daří navodit dojem, že někdy brzy se konečně stane něco zajímavého. Nakonec se to nestane. Nejpatrnější je to u finále, u kterého jsem měl po nástupu trpaslíků problém neusnout (pár mikrospánků ale bylo). A ten cliffhanger je drzost - tříhodinový film musí mít dílčí konec, prostě musí. Jinak jsem zvědavý, jestli hláška "možná pro tebe mám něco velkého v kalhotách" zlidoví podobně jako "Neprojdeš dál!" (celá milostná rádobylinie je i přes mou mnohostrannou oblibu Kate z Lost Jacksonovo kariérní dno, a to počítám i Lovely Bones). Nejotravnější je nekonečné parafrázování prstenové trilogie na všech myslitelných úrovních, které rozhodně neumožňuje "nesrovnávat". Protože to srovnání je opravdu kruté a rád bych k němu nebyl tak nucen. Tentokrát jsem o čtyřech hvězdách ani neuvažoval a zklamání je o řád větší. Asi i proto, že tentokrát zde na rozdíl od nekonečného ničeho minule byl potenciál. Tři hvězdy jsou za... já ani nevím. Prostě je dám a radši se tím nebudu zabývat. (11.12.2013)

První díl byl pohádkou, kterou je i kniha. Šmakova dračí poušť (bleh) se však (zřejmě maximálně v rámci možností) přiblížila Pánovi prstenů. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě účast Orlanda 'Legolase' Blooma, který snad poprvé (štěk v Černém jestřábovi nepočítám) předvádí solidní herectví a božská Evangeline Lilly, kterou od nynějška prosím obsazovat do každého pátého filmu. Jejich souboje film pozvedly ještě o něco víc a teď můžu s klidným srdcem napsat, že lépe asi zpracovat kniha nešla. (Ale samozřejmě, že šla). Místy vizuál vypadá až moc počítačově (lití zlata, jízda Legolase na koni), ale jinak k efektům nemám výtky (perfektní Šmak a adrenalinová jízda podzimu - rafting v sudech). Jediným opravdovým mínusem je Howard Shore. Chvílemi je vidět, že se snaží najít ten správný ekvivalent k předchozím soundtrackům ze Středozemě, ale výsledkem je lotrovská-nelotrovská hatmatilka. Buď měl Pána prstenů vykrást se vším všudy (čti pokračovat se stejnými motivy), nebo vymyslet úplně něco zbrusu nového. Jediná kaňka ale s hodnocením dolů nehne. (09.01.2015)

Omnoho lepšie ako prvý diel. Po rozprávkovom úvode prichádza poriadna dávka temnoty a akcie plnej prestrelených a odfaklených hláv (Legolas je masér ako zamlada, resp. zastara), nastupujú čoraz pochmúrnejšie motívy a znepokojivý vývoj celej zápletky i charakterov postáv, humor takmer chýba a Smaug rozhodne nie je roztomilý dráčik, ale poriadne strašidelná beštia, pravý "serpent of the north"... skrátka a dobre, je to z môjho pohľadu ešte ponurejšie ako Pán prsteňov a miestami naozaj na hrane PG-13. Nepochybne je to autorský zámer a až pri spätnom pohľade na celú trilógiu zrejme oceníme, ako ju Jackson krásne gradoval od rozprávkových frkov, poletujúcich tanierov a sopľavých obrov až po pálenie detí v Jazernom meste a umieranie hlavných postáv v monumentálnom vojnovom závere. Treba oceniť, že hoci je to naozaj veľkolepé a evidentne strašne drahé (áno, nájdu sa aj slabšie triky, hlavne pri scéne so sudmi, ale celé finále je úchvatná pastva pre oči), stále sa v tom nestráca ten malý novozélandský chlapec hýriaci zábavne krutými nápadmi. Navyše to má na rozdiel od jednotky závratné tempo, až som si miestami hovoril: "Dobre, a teraz si aspoň na chvíľu sadnite k poháru piva a trochu sa porozprávajte." Lenže nie je čas, film je nabitý dejom, neustále sa hrnie dopredu a je to fajn, pre ladenie atmosféry a vzťahov si rád počkám na rozšírenú verziu (bude určite viac Beorna i starostu Jazerného mesta). Tauriel mi veľmi sadla, Smaug je ohromujúci, Gandalfov stret s úhlavným nepriateľom hrozivý a použitie "trpasličích výrobných prostriedkov" v záverečnom boji s obludou takmer geniálne. Desolation of Smaug je skrátka veľké žrádlo, navyše naznačuje, že hlavný chod bude ešte mäsitejší. (12.12.2013)

O třídu lepší prvního dílu, kdy Jackson krotí hlavně sám sebe, dává dokupy jakýs takýs souvislý děj, byť s lehkou pachutí vynuceného intermezza, a především dává k dobru okřídleného ještěra, jemuž není v ringu digitálních příšer rovno a zahlazuje tak v závěru rozpačité dojmy z jinak veskrze matných (Medděd) a rovnou i zbytečných (Tauriel) postav. (31.03.2014)

Tak i druhý díl na mě zapůsobil podobným způsobem jako ten první, a to, co jsem napsal do komentáře k němu, bych sem mohl víceméně zkopírovat v původním znění. Tedy kromě toho, že i přes různé zastávky měl podstatně svižnější tempo (k čemuž jistě pomohl i fakt, že už se nemuselo znovu nějak výrazně představovat a příběh se rozdělil do více souběžných linií). A přestože si stejně jako u jedničky uvědomuju řadu nedostatků (z nichž bych však já osobně vypíchl snad jen ten pokus o romantiku, která na mě přece jenom působila poněkud křečovitě), Peter mě zase dostal tam, kam chtěl a já se nechal spokojeně unášet na vlnách jeho fantazie přetavené všemi (ne) možnými prostředky na filmové plátno. Moc se těším na epické vyvrcholení (které bude pravděpodobně ke konci nepěkně natahované, ale už se nato začínám psychicky připravovat) a dílu prostřednímu přiklepávám 5*. (12.04.2014)