Hobit: Smaugova pustatina

Rád bych napsal, jak to bylo skvělé a bombastické a přeúžasné, plné krásné hudby a nervydrásajícího příběhu, ale nebylo. Viděl jsem dokonalou, řemeslně odvedenou práci výtvarníka, prožil několik nostalgických momentů, které mě znovu vrátily na stránky knih (vstup do Temného hvozdu, Bilbův výhled ze stromu, Esgarot, Špak), občas se uchechtl, jednou ucukl při 3D efektu, ale jinak jsem se spíš těšil na konec (měřeno přísnou optikou). Sám nevím, jak to je koncipované. Jestli je to zkrátka pro hardcore fanouška Tolkienova Hobita k potěšení nebo k nasrání. Přitom mohu odvážně říct, že se povedlo - jednotlivé sekvence, části, momenty jsou jednoduše skvělé, ale jako celek to prostě někde hapruje. Kam se sakra podělo to fantastično, ten děsuplný závan přenádherné bájné Středozemě? Vše je zadupáno do trpasličích výkalů hyperaktivním střihem, hektickou kamerou a umělohmotným prefabrikovaným scénářem. U Eru, jaká škoda, pane Tolkien! A tak krásně jste to napsal. S politováním musím říct, že to, co vám zfilmovali, nebylo zdaleka tak skvělé, jako to, co si přimysleli navíc. Ano, mluvím o Tauriel. Tato nová postava byla z celého filmu jednoznačně nejlepší. Vysoko nad vším tím patosem, barvičkami, a Thranduilovo přehráváním. Přesto všechno ale musím říct, že výlet na sever Středozemě jsem si vlastně užil a bylo vidět, že i ostatní mainstreamový konzumenti v kině občas zapomínají žvýkat ten svůj prošlý popkorn a oddávají se toulkám fantazií (měřeno mírnou optikou). (12.12.2013)

Šmakova dračí poušť naštěstí zdaleka není jen o jednom drakovi a velký prostor dostanou nové postavy. Roztažení Hobita do trilogie nepůsobí zase tak násilně, jak by se při pohledu na jednu úzkou knihu možná čekalo, ale o to větší respekt si dodatečně zaslouží Jackson za ukočírování trilogie Pán Prstenů, kde si pro každý díl vystačil pouze s jedním filmem. U Hobita měl tolik prostoru, že si mohl i vymýšlet a nepůsobí to nadbytečně. Předčasným vrcholem druhé části je únik trpaslíků v sudech a souběžná Legolasova exhibice při kosení skřetů. (31.12.2022)

No jasně, že jsem šel na Hobita do kina. Hned den po premiéře, vždyť to musí bejt. To, že jsem ráno málem nevstal do práce, protože film měl tři hodiny a do toho se mi zamíchaly reklamy s ukázkami na půl hodiny a stejně tak v půlce filmu 15ti minutová přestávka, ať vezme čert. Ale pořád musím říct, že jsem si to užil tak, jako se mně to už hooodně dlouho nestalo. První Hobit byl takovej nemastnej a neslanej. Peter si hodinu a půl pohrával s Roklinkou a než se něco rozjelo, byl vlastně konec. Druhej díl má ale koule. Je plný akce, která ne a ne skončit. Někdy jsem si vzpomněl i na druhý díl Pána Prstenů, kde se vlastně většina filmu odehrála v bitvě o Helmův Žleb. Musím ale uznat, že některé scény Peter připravil fakt geniálně, že jim nešlo nic vytknout. Taková scéna v sudech bude jednou pojmem, která bude mladý režiséry učit toho, jak některé scény ve filmech natočit dynamicky. Tak vtipnou, zároveň akční a efektivní scénu jsem neviděl a nevím, jestli ještě někdy uvidím. Do toho to boží prostředí, boží postavy, kde každá má svůj smysl (taky proč by ne, když Hobit bude mít něco přes devět hodin, jako celek) a především Středozemě! Ta Středozemě, do které se vracím pokaždé, kdy mě moje fantazie přestává fungovat. Byla to krása, neuvěřitelný zážitek. A jsem rád za to, že se kolikrát u tohoto filmu řeší, zdali by se elfka vůbec měla bavit s trpaslíkem a jestli by se s ním vůbec měla nebo mohla skamarádit. To je totiž podstata všech fantasy světů, a když se najde někdo, kdo má chuť tohle řešit, tak nelze dodat nic jiného, než že ten svět opravdu existuje mezi námi. Má takové kouzlo, že nevím, jestli ten rok vůbec budu schopný počkat. Skončilo to totiž tak náhle, že ani týden po tom jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatoval. (18.12.2013)

Tento díl zdál se mi poněkud slabší oproti jedničce, ale to přičítám loňské euforii z opětovného návratu do filmové Středozemě a znovusetkání se starými známými spolu s těmi novými. Na "dvojce" se mi opět líbila fantazie scénáristů, kterou vylepšili (ano, čtete dobře) vylepšili fantazii Tolkienovu. Užívala jsem si napínavou cestu Temným hvozdem, stejně tak i dobrodružství s Lesními elfy, super kaňoning v sudech, setkání s lidmi v Jezerním městě nebo Gandalfův střet s Nekromantem. Musím vyzdvihnout poslední část filmu, kdy se Bilbo a ostatní trpajzlíci setkají se samozvaným vládcem Pod horou, drakem Šmakem v Ereboru. Jsem ráda, že jsem šla na 2D verzi s titulky, nemusela jsem se takhle setkat s mnohými kritizovanou 3D. Za mě opět jasných 5*. (28.12.2013)

Šmakózní. Není otázka zda je druhý Hobit lepší či horší jedničky; je zcela jiný a v žádném ohledu již nepřipomíná pohádku či svou knižní předlohu. Zda je to dobře či ne je věc názoru stejně jako fakt, že dvojka spíše než co jiného je Jacksonův King Kong umístěný do Středozemě, ale oproti němu se tu pro veškerou a častou akci nezapomíná na postavy. Na jednu stranu je potěšující skutečnost, že jestli TAKHLE vypadá uměle natahovaná (věci z dodatků à la Gandalfova výprava či geneze planoucího oka vynikající; ty z prstu vycucané à la mezidruhová romance strašné) a rozmělněná továrna na peníze, která by navíc jako střed trilogie neměla mít pořádný začátek či konec (což pravda nemá a mohl tam nakrásně být, kdyby bylo lépe zvoleno rozdělení), tak... Jen houšť a více takových, protože je to nesporně zábava plná akce, nápadů a velkoformátového filmového kouzla. Jenže je to zároveň pro veškerou osudovost a akčnost studené jak psí čumák (jediná akce, které nevévodí hravé eskapády a v níž o něco jde i „se potí krev“ je Gandalf versus Sauron). Náznak emocí aby elitní pátrací tým v čele se Sherlockem pohledal; a nenašel by. A navzdory vší té epické spektakulárnosti je vrcholem, stejně jako v případě první části, prostá rozmluva jednoho hobita s CGI postavou. Ovšem o to více nepříjemně zarazí, že Bilbo jako takový je tu mnohdy na dlouhé desítky minut odsunut na zcela vedlejší kolej. Což ostatně nejlépe symbolizuje problém druhého Hobita; zatímco pro Pána prstenů, pro kterého si tu Peter pokládá základy, je Bilbo nepodstatný, tak pro Hobita, o jehož adaptaci (ať se to Jacksonovi líbí či ne), stále ještě jde, je nepostradatelný. Prodloužená verze pak je tím samým, čím byla pro Dvě věže; tedy byť znatelně delší, tak mnohem celistvější, sevřenější, lépe ubíhající a pocitově paradoxně kratší. Většina nových či prodloužených scén není jen povinnou úlitbou pro ty nejvěrnější fanoušky či milým nikterak podstatným rozšířením již viděného, ale stávají se nedílnou součástí děje, kdy dodávají hloubku postavám i ději. Nejvíce z nich profitují Medděd, Temný hvozd, Jezerní město a Gandalfova linie. A některé jsou tak zásadní (a dobré), že zůstává rozum stát, co bylo na jejich úkor v kinoverzi upřednostněno. (12.12.2013)