Hobit: Smaugova pustatina

O třídu lepší prvního dílu, kdy Jackson krotí hlavně sám sebe, dává dokupy jakýs takýs souvislý děj, byť s lehkou pachutí vynuceného intermezza, a především dává k dobru okřídleného ještěra, jemuž není v ringu digitálních příšer rovno a zahlazuje tak v závěru rozpačité dojmy z jinak veskrze matných (Medděd) a rovnou i zbytečných (Tauriel) postav. (31.03.2014)

Není to tam. Sice to nebylo tak konzistentně generické jako Neočekávaná cesta, ale když už ano, tak pořádně. V akčních scénách jsem instinktivně tápal po klávesnici s myší - je to fakt spíš PC hra než film. Včetně střihového přesunování na vyšší levely, kde loadovací obrazovku nahrazuje pětivteřinový kamerový oblet společenstva na cestě (viz přechod z podzimního lesa k zamrzlému jezeru). Natahované je to pořád stejně, tempo neexistuje, největší problém je absolutní a až absurdní neosobnost, trpaslíci zůstávají anonymními figurkami a Bilbo odstrhovanou okrajovou postavou (což je škoda, protože Freeman je rozhodně nejsilnější zbraň filmu). Shore napsal nejnudnější score poslední doby, které není od Hanse Zimmera, přesto nejzvládnutější není u Hobita obraz, ale zvuk. V nejlepších momentech se daří navodit dojem, že někdy brzy se konečně stane něco zajímavého. Nakonec se to nestane. Nejpatrnější je to u finále, u kterého jsem měl po nástupu trpaslíků problém neusnout (pár mikrospánků ale bylo). A ten cliffhanger je drzost - tříhodinový film musí mít dílčí konec, prostě musí. Jinak jsem zvědavý, jestli hláška "možná pro tebe mám něco velkého v kalhotách" zlidoví podobně jako "Neprojdeš dál!" (celá milostná rádobylinie je i přes mou mnohostrannou oblibu Kate z Lost Jacksonovo kariérní dno, a to počítám i Lovely Bones). Nejotravnější je nekonečné parafrázování prstenové trilogie na všech myslitelných úrovních, které rozhodně neumožňuje "nesrovnávat". Protože to srovnání je opravdu kruté a rád bych k němu nebyl tak nucen. Tentokrát jsem o čtyřech hvězdách ani neuvažoval a zklamání je o řád větší. Asi i proto, že tentokrát zde na rozdíl od nekonečného ničeho minule byl potenciál. Tři hvězdy jsou za... já ani nevím. Prostě je dám a radši se tím nebudu zabývat. (11.12.2013)

Šmakovalo. Hora zlata a drak k tomu, komu by to nebylo po chutí? Druhá část vyprávění se nese ve svižnějším a o dost temnějším tempu. Jackson si užívá prostoru a představuje nové linie (které si sice mohl odpustit) přínášející drobné novinky i čtenářům předlohy. Sličná Tauriel s tváří Evangeline Lilly má jedno z nejkrásnějších hudebních témat, co Shore složil. Bilbo a jeho parta padají z jednoho průseru do druhého, ale zaujmou především konfrontací s hmyzem, jízdou na soudku a finálním utkáním s pánem pod horou. Cumberbatch má letos záporáckou sezónu (střihne si tu ty nejmocnější). Nadchlo mě provedení Šmakova příbytku, které předčilo má očekávání stejně jako drak samotný. Ta hravá konverzace, ta akce. Ruší jen Gandalfova přípravna pro finále, ale jen velmi lehce. Opravdu užité a lehkou natahovatelnost akceptující. Konec byl v kině komentován rozladěným mlčení, šumem a finálním "To snad ne!", ale upřímně nemohli to utnout v lepší chvíli. Příští rok to zapadne do sebe a tuším, že Epizoda 3, bude řádná řež. (13.12.2013)

No tech pet hvezdicek to furt jeste da, ale tentokrat to je s primhourenym okem. Klasickej problem prostredniho dilu, neni tu zacatek ani konec a jelikoz je tu pekelne natazena kratka detska knizka, neni tu tudiz moc co vypravet. Ono to celkove pusobi vsechno naprosto strasne uspechane, ale zaroven se vlastne nic moc nedeje. Podivame se sice na par zajimavejch mist, ale vsechno to proste pusobi jako levnejsi kopie Pana prstenu. Nehlede na to, ze triky jsou misty dost nedoladeny a je videt, ze se soustredili tvurci hlavne na Smaka, coz o to, ten je spickovej, ale tak trochu opomeli doladit to ostatni. Jinak akce tu je dost, nechybi ani humor a herci jsou porad sympaticky, ale trochu se to rozpada na jednotlivy sceny. Ale i tak je to pravdepodobne nejlepsi fantasy od prvniho dilu, ani minutu jsem se nenudil a rad film skouknu jeste nekolikrat znovu, idealne v prodlouzeny verzi. (10.02.2014)

Já musím začít něčím, čím jsem tady snad ještě nikdy nezačal a čím by se asi ani komentář k filmu začínat neměl, ale já si prostě nemůžu pomoct a musím se prostě z toho vypsat hned. Je to hudba. Howard Shore vytvořil tak krásný soundtrack, který je jako když přijdete na hrad plný tajemství, fantazie, dobrodružství a vy k ceně lístku na tenhle hrad dostanete toho nejlepšího průvodce na světě, přesně takhle tady na mně působí je hudba pana Shora. Pokud jde o film, tak já doslova obdivuju Peterovo umění vyprávět obrazem. Peterovu schopnost vyvolat smích, pocit strachu, nechat vyniknout nádherné exteriéry Nového Zélandu, navodit atmosféru strachu, ale i naděje, bez jediného dialogu považuju za naprosto geniální. Šmakova dračí poušť v sobě nemá velkolepé bitvy, ale o to víc vynikne akční útěk trpaslíků z elfího království , takhle zábavně hravou akci jsme už dlouho neviděl. Trošku zamrzí větší množství elfích dialogů, které miluju, protože to nejsou jsou to tuctový knižně scénaristický kecy, maj v sobě mnoho krásy a síly. Naopak jsem docela rád, že Gandalf zde nemá tolik prostoru. Nic proti němu , kdyby u nás kandidoval na prezidenta, tak ho okamžitě volím, ale já bych s nim prostě nikam neputoval, ten jeho kukuč typu „já vím víc než ty“ by mně po chvíli asi pěkně sral, nevím sice jak to cítí Bilbo, nebo dřív třeba Aragon, ale já bych si v jeho přítomnosti připadal jak absolvent zvláštní školy. Musím však ocenit že právě Gandalfův výstup má v sobě nejvíc temnoty. A o co šetří Šmakova dračí poušť na emocích ve svým příběhu, o to víc je dává do obrazu a hudby. (11.12.2013)