Hobit: Smaugova pustatina

Druhý díl Hobita je zcela určitě nejslabší část. První polovina nebyla špatná, měla dokonalý spád a byla tu velice napínavá akce. Postupně se však film změnil na naprostý výsměch. Děj se pomalu vleče a nic zajímavého se ve filmu nestane až po hru na honěnou s drakem, který se napřed projevil jako velice inteligentní stvoření a následně se rozhodl lovit pomalé a hloupé trpaslíky jako naprostý pablb. Letí za skupinkou řvoucích trpaslíků a když je skoro má tak na něj zakřičí trpaslíci z jiné části hradu a drak za nimi samozřejmě letí. Za naprosto zbytečný považuji i počáteční rozhovor s drakem, který by šel jistě zkrátit na 1/3. Ostatně jakožto celá tahle trilogie. (27.02.2019)

Dovolte mi, abych na úvod použil místní nadužívanou, klišovitou a ryze subjektivní komentátorskou frázi a významově ji otočil: „Je to tam.“ Lidský element (Bard) a přítomnost Ereboru vnesli potřebnou intenzitu, drak šmak a dědičné chorobě podléhající Pavéza říz. Ostatní už obstará Jacksonovo utahování šroubů temnoty a nezřízená hravost (i když pochopím, že některým se jeví spíše jako žravost, co i lembas v hlavě může změnit na strouhanku). Přísně kritická hodnocení přikládám tomu, že jejich autoři trpí ošklivou civilizační nemocí, která se právě Jacksonovi už léta nějakým zázrakem vyhýbá - a sice, že stárnou.. K jeho vizuální žranici z osobitého vesmíru jsou už další slova zbytečná, snad jen, že rok je někdy až příliš dlouhá jednotka času.. P.S.: Legolas by měl trošku omezit to barvení vlasů. Vždyť už se mu kvůli peroxidem rozleptané sliznici spouští krev z nosu.. (13.12.2013)

Jak já tyhlencty fantasty vždycky nesnášel. Už od útlého dětství, kdy všichni četli Pottera, šili si autentické okrové varkoče a venčili své skřety, já se jako jedinečné dítě věnoval věcem s reálným podkladem. Sice se mi nikdy nepodařilo sestrojit sušenkového robota, ale jsem skutečně rád, že nedokážu abecedně vyjmenovat všechny přezdívky mikroskopických odřenin na Eragonově meči. Jenže pak přišel pan Jackson a dokázal nudné tlachy geneticky deformovaných idiotů transformovat ve vizuálně vytříbené tlachy geneticky deformovaných idiotů. Musím poníženě uznat, že mě druhý hobit doslova přitiskl k obrazovce a nenechal mě vydechnout. Sice absolutně vůbec netuším, o co tam šlo, asi se snažili zpět vybojovat rodinný recept na vaječnou omeletu s parmazánem, nebo tak něco, ale tak krásně se na to koukalo. Bojím se, že po trojce nasolím pět, ukovu si zbroj a dobrovolně půjdu setnout pár hlav sveřepým čarodějům na našem městském úřadě. (30.04.2014)

Není to tam. Sice to nebylo tak konzistentně generické jako Neočekávaná cesta, ale když už ano, tak pořádně. V akčních scénách jsem instinktivně tápal po klávesnici s myší - je to fakt spíš PC hra než film. Včetně střihového přesunování na vyšší levely, kde loadovací obrazovku nahrazuje pětivteřinový kamerový oblet společenstva na cestě (viz přechod z podzimního lesa k zamrzlému jezeru). Natahované je to pořád stejně, tempo neexistuje, největší problém je absolutní a až absurdní neosobnost, trpaslíci zůstávají anonymními figurkami a Bilbo odstrhovanou okrajovou postavou (což je škoda, protože Freeman je rozhodně nejsilnější zbraň filmu). Shore napsal nejnudnější score poslední doby, které není od Hanse Zimmera, přesto nejzvládnutější není u Hobita obraz, ale zvuk. V nejlepších momentech se daří navodit dojem, že někdy brzy se konečně stane něco zajímavého. Nakonec se to nestane. Nejpatrnější je to u finále, u kterého jsem měl po nástupu trpaslíků problém neusnout (pár mikrospánků ale bylo). A ten cliffhanger je drzost - tříhodinový film musí mít dílčí konec, prostě musí. Jinak jsem zvědavý, jestli hláška "možná pro tebe mám něco velkého v kalhotách" zlidoví podobně jako "Neprojdeš dál!" (celá milostná rádobylinie je i přes mou mnohostrannou oblibu Kate z Lost Jacksonovo kariérní dno, a to počítám i Lovely Bones). Nejotravnější je nekonečné parafrázování prstenové trilogie na všech myslitelných úrovních, které rozhodně neumožňuje "nesrovnávat". Protože to srovnání je opravdu kruté a rád bych k němu nebyl tak nucen. Tentokrát jsem o čtyřech hvězdách ani neuvažoval a zklamání je o řád větší. Asi i proto, že tentokrát zde na rozdíl od nekonečného ničeho minule byl potenciál. Tři hvězdy jsou za... já ani nevím. Prostě je dám a radši se tím nebudu zabývat. (11.12.2013)

"Otče, proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?" Tento dotaz zní mým uším celkem zábavně, ale kadence hlášek jedna za hodinu pro mne žádným důvodem k nadšení není. Pro mne je to zkrátka to tradiční české hej hou, hej hou a trpaslíci jdou (a Brouka Pytlíka mají s sebou). Radost mám tedy alespoň z toho, že tentokrát to nejenom vypadalo hezky, ale oproti prvnímu hobitovi se občas i něco stalo. Zejména raftování v sudech mne zaujalo natolik, že jsem se pokusil několikrát sjet náš potok, ale asi špatně vesluju mečem nebo jenom neumím odpružit nárazy do dna, protože mi to prostě nejede zdaleka s takovou lehkostí jako trpaslíkům. (29.03.2016)