Medená veža

Tak tohle se u mě nesetkalo s žádným účinkem. A to je velká škoda, protože snímek je natočen na barevný širokoúhlý filmový formát značky Kodak, na který se v těchto létech moc netočilo. I krásné prostředí hor má svoje kouzlo, ale to je asi tak všechno. Příběh je hrozně naivní a působí jaksi rozpačitě. Vyprávění o třech kamarádech, do jejichž života vejde žena postrádá logiku a emoce nefungují. Film nefunguje ani jako balada, ani jako drama. Dokonce mě i rozčilovala stále do kola se opakující hudební smyčka mistra Lišky (tohle jsem ještě nikdy nenapsal, protože pan Liška je můj kultař největší). Prostě se omlouvám, možná mě snímek úplně nesedl, tak jak by měl, ale i přesto víc než za dva dát nemůžu. (30.05.2017)

Fatálny príbeh kamarátstva troch ľudí, ktorí milujú hory. Podstatné na ňom je, že sa tu všetky chlapské emócie riešili činmi. Neviem, či to bolo dobou, prostredím, alebo individualitami; a tiež, či je to lepšie ako zapletať sa do zbytočných intríg a nebáť sa o život. Povedal by som, že trápiť sa napokon nad tým, čo sa už nedá zvrátiť, je horšie ako nekonať, ale to už odbieham. Každopádne, film by sa dal dnes bez váhania zaradiť pod žáner bromance. Ako už bolo napísané nižšie, réžia sa niesla v duchu hesla "v jednoduchosti je krása" (Emília Vášáryová stvárnila tú jednoduchosť:). Ale jediné z vizuálu, čoho som tu čakal viac, je priestor na zobrazenie majestátnosti Tatier. Až na pár záberov na Medenú vežu, úvodnú a záverečnú sekvenciu, išlo väčšinou o príliš zblízka snímané skaly, aby som sa mohol ako divák dostatočne pokochať exteriérmi, a nadýchať sa v tejto špinavej Bratislave pre zmenu aj tatranského vzduchu. (06.04.2014)

Vůbec jsem netušil, že tento slovenský filmový klenot z období rané normalizace existuje. Dokonce i trochu cudné erotiky tam ukázali. Dnes by se dívka určitě opalovala nahoře bez. Při čtení komentářů mě zaujal výrok jednoho kolegy, že když čert nemůže do jisté nadmořské výšky, nastrčí tam babu – a to po čertech pěknou. Jde o hezký bonmot, nikoli o tezi z oboru teoretické démonologie pronesenou ex cathedra, ale přesto jsem se na okamžik zarazil, jestli kolega předpokládající nemožnost démonů bytovat ve větších nadmořských výškách náhodou nemá pravdu. Pohanští filosofové o takovém omezení nic neuvádějí, křesťanstští teologové také ne, tedy pokud mi paměť ještě slouží, takže negativní tvrzení v dané věci neexistuje. Naproti tomu existuje důkaz, že démoni mají nadmořskou výšku na háku. Tímto důkazem je bön či bönismus, původní předbuddhistické náboženství Tibetu. Pro tuto starověkou duchovní tradici byly typické animistické a šamanistické prvky, v první řadě kult horských démonů, jakož i magie a přinášení obětí. Bön byl v Tibetu dominantním náboženstvím až do legendárního příchodu Padmasambhavy v 8. století, který zde podle tradice zavedl buddhismus. Ačkoliv je dnes v Tibetu dominantním náboženstvím buddhismus, bön si stále udržuje určitý vliv, i když je částečně asimilován do lámaismu. Dosud se udržuje mezi nomádským obyvatelstvem severního a východního Tibetu. Takže mohou-li démoni bytovat v Himálajích, proč by nemohli bytovat Tatrách? – A pak mi najednou svitlo, o čem ten film vlastně je. Domnívám se, že filmoví tvůrci zde spíše bezděčně než záměrně parafrázovali křesťanský mýtus o pádu člověka. Ta podstatné se odehrává hned na začátku. Vidíme Adama, jak po Evě háže sněhovými koulemi o velikosti jablek. Eva uhýbá a přehlédne hada, který číhá v její blízkosti. Had Evu uštkne a končí to svatbou. Samozřejmě svatbou Evy s Adamem, nikoli jejím sňatkem s hadem, protože scénař nepsali gnostikové. Tak či onak je prvotní hřích dokonán a skrze něj přichází na svět zlo a smrt, viz další děj filmu. Ještě připomínám jeptišku, která okukuje černé stopy na stropě domku a podivuje se originální výzdobě. Je zřejmé, že se jí taková výzdoba nelíbí, protože řádný křesťan po stropě nechodí, zatímco ďábel tak činit může a když chce, klidně tam zanechá i své stopy. Uznávám, že moje interpretace je subjektivní, ale já jsem to takhle pochopil. (26.03.2024)

(2x) ,,Rozpoviem vám príbeh Stratenej doliny, ktorá sa končí tam, kde začína nebo. Poznáme tu skalu a každá skala tu pozná naše dlane..." Čo k tomu dodať? Jeden z najlepších slovenských filmov vôbec. Klasika s vynikajúcimi hereckými výkonmi. Láska, priateľstvo a ženský pôvab, rovnako ako krásne prostredie Vysokých Tatier, kontrastujú so žiarlivosťou, neverou a depresívnymi pocitmi hrdinov po tragickej udalosti. Vedľa skvelých hereckých výkonov troch hlavných predstaviteľov i Emílie Vášaryovej dotvára správny filmový zážitok scénická hudba Zdeňka Lišky, za ktorou sa už samo o sebe skrýva čosi osudného, tragického (veľmi podobná melódia ako v Hříšních lidech města pražského v dieli Hra). Veľmi smutné, ale zároveň tak krásne, ukľudňujúce, dává i priestor k zamysleniu sa a pri záverečnom komentári Ivana Místríka doslova mrazí... (20.05.2017)

Skvělé obsazení, naše krásné hory (a Emília), poněkud méně uvěřitelný příběh... Podle záběrů se natáčelo někde pod Baraním sedlem (opakovaně od chaty vidíme oblý Slavkovský štít, Gerlach, dole pak Spišské plesá, na druhou stranu - za filmovou Medenou vežou - pak Belanky). Zajímalo by mě, jestli v té oblasti někdy opravdu existovala chata (?) (23.03.2010)