Medená veža

Výborný film se skvělým obsazením,není ani třeba blíže hodnotit herecké výkony,jsou prostě parádní a krajně přesvědčivé.Děj je navíc zasazený do nádherného prostředí Vysokých Tater,takže si přijdou na své i milovníci lyriky,ve filmu naštěstí chybí patetické okamžiky,kterých je jinak všude až příliš.Krásný snímek,užil jsem si ho,jen je mi líto,že se u nás slovenské filmy prakticky nevysílají,takhle si se Slováky budeme muset zanedlouho povídat anglicky.Hlavně,že je každou chvíli na obrazovce něco od Mistra Trošky... (28.12.2016)

Film vyprávějící příběh tří nerozlučných kamarádů. Jejich přátelství však projde zatěžkávací zkouškou poté co jim zkříží cestu Saška(Emília Vašáryová). Jak se říká: kam nemůže čert tam nastrčí ženu. Od téhle chvíle už nic nebude jako dřív. Víceméně film o čtyřech hercích, kteří podali přesvědčivý herecký výkony. Zdatně jim ale sekundovala matka příroda a dechberoucí lokace Tater. Silné čtyři hvězdy. O filmu jsem se dozvěděl od uživatele HorrFi. Díky za tip kámo. (26.02.2023)

"Když stane se, že kamarád zaváhal nebo zklamal snad a ty bys prostě věděl rád, zda ještě na něj můžeš dát - vezmi ho do hor, uvidíš!" Vysockij to kdysi hezky napsal, M.Hollý ml. na dané téma stejně tak zfilmoval a právě prostředí Vysokých Tater dodává jeho poetickému snímku neodolatelné Genius loci. Motiv přátelství, solidarity a neuchopitelné krásy přírody konfrontován s tím, že když čert nemůže do jisté nadmořské výšky, nastrčí babu. A po čertech pěknou. Slovenský kinematografický klenot, jenž díky úchvatné kameře spíše připomíná něco francouzského.. "Když ale zuby zatíná, vzteká se a přitom šlape dál, nezřítíš se s ním z žádných skal - on by tě nenechal. Až k vrcholům se bude drát, až tam tě bude podpírat, pak vedle něho pevně stůj a vždy mu důvěřuj..." (08.08.2011)

Vůbec jsem netušil, že tento slovenský filmový klenot z období rané normalizace existuje. Dokonce i trochu cudné erotiky tam ukázali. Dnes by se dívka určitě opalovala nahoře bez. Při čtení komentářů mě zaujal výrok jednoho kolegy, že když čert nemůže do jisté nadmořské výšky, nastrčí tam babu – a to po čertech pěknou. Jde o hezký bonmot, nikoli o tezi z oboru teoretické démonologie pronesenou ex cathedra, ale přesto jsem se na okamžik zarazil, jestli kolega předpokládající nemožnost démonů bytovat ve větších nadmořských výškách náhodou nemá pravdu. Pohanští filosofové o takovém omezení nic neuvádějí, křesťanstští teologové také ne, tedy pokud mi paměť ještě slouží, takže negativní tvrzení v dané věci neexistuje. Naproti tomu existuje důkaz, že démoni mají nadmořskou výšku na háku. Tímto důkazem je bön či bönismus, původní předbuddhistické náboženství Tibetu. Pro tuto starověkou duchovní tradici byly typické animistické a šamanistické prvky, v první řadě kult horských démonů, jakož i magie a přinášení obětí. Bön byl v Tibetu dominantním náboženstvím až do legendárního příchodu Padmasambhavy v 8. století, který zde podle tradice zavedl buddhismus. Ačkoliv je dnes v Tibetu dominantním náboženstvím buddhismus, bön si stále udržuje určitý vliv, i když je částečně asimilován do lámaismu. Dosud se udržuje mezi nomádským obyvatelstvem severního a východního Tibetu. Takže mohou-li démoni bytovat v Himálajích, proč by nemohli bytovat Tatrách? – A pak mi najednou svitlo, o čem ten film vlastně je. Domnívám se, že filmoví tvůrci zde spíše bezděčně než záměrně parafrázovali křesťanský mýtus o pádu člověka. Ta podstatné se odehrává hned na začátku. Vidíme Adama, jak po Evě háže sněhovými koulemi o velikosti jablek. Eva uhýbá a přehlédne hada, který číhá v její blízkosti. Had Evu uštkne a končí to svatbou. Samozřejmě svatbou Evy s Adamem, nikoli jejím sňatkem s hadem, protože scénař nepsali gnostikové. Tak či onak je prvotní hřích dokonán a skrze něj přichází na svět zlo a smrt, viz další děj filmu. Ještě připomínám jeptišku, která okukuje černé stopy na stropě domku a podivuje se originální výzdobě. Je zřejmé, že se jí taková výzdoba nelíbí, protože řádný křesťan po stropě nechodí, zatímco ďábel tak činit může a když chce, klidně tam zanechá i své stopy. Uznávám, že moje interpretace je subjektivní, ale já jsem to takhle pochopil. (26.03.2024)

"Člověk může utíkat před lidmi, nikdy však neuteče před sebou…" Dech beroucí scenerie tatranských hor, dech beroucí hudba Zdeňka Lišky a především lidsky silný příběh tří přátel, do jejichž společného života v horách osudově vstoupí jedna krásná žena v podání Emilie Vašáryové. Žena, jež je jako "motýl, kterého se nikdy nepodaří chytit do dlaní". Tato skutečnosti je příčinou žárlivosti, která má nakonec dvojnásobně tragické důsledky. Jediné, co mi na celém filmu moc nesedlo byla ta pašerácká dějová linka, která v samotném závěru poněkud přebije celkové vyznění snímku. Jakoby tu ani tolik nešlo o ono vyústění osudu postavy Pirina a jeho manželky Sašky, ale o to, jak skončili jeho kamarádi. Jsem si vědom toho, že film má volné pokračování, které s onou dějovou linkou dále pracuje, přesto mě ale závěr v tomto směru maličko pokazil celkový dojem z filmu. Jinak by to totiž bylo jasných pět hvězdiček...Ale třeba až na to kouknu někdy podruhé, ještě tu pátou hvězdičku přidám. (26.12.2017)