Mŕtvi učia živých

Papierové predpoklady (Martin Hollý, herci, atraktívna tematika i prostredie) naznačovali, že by sa moje hodnotenie mohlo vyšplhať až na štyri hviezdičky. Ale nevyšplhalo. Hlavne preto, že pred štyridsiatimi rokmi boli dôležité iné papierové predpoklady. Tie, na ktorých boli schvaľovacie a podmieňujúce posudky. A najdôležitejšie boli ústne pokyny, lebo tie sa nikde nezaznamenávali a boli vyjadrované najpregnantnejšie. Preto aj úplatky boli tematikou iba jemne hryzkajúcou a stret dvoch morálnych svetov dostal svoje vyjadrenie iba v málo pravdepodobnom závere. Takže na prekvapenia z dôb minulých si ešte počkám. (10.07.2024)

Martin Hollý je zárukou kvality, daleko hodnověrnější než ISO 9001 - EURO CERT a další deklarované značky. Drobný příběh o mystickém vlivu peněz propojujících materiální a mentální svět, jeho filigránová stavba, přesně odměřené dávkování děje, jehož důsledkem je napětí, povolně se stupňují od začátku do konce, včetně nevtíravé kamery, scénáře, na který se dá spolehnout, čistého střihu, jednoduchě (a s dějem svázané) vybrnkávačky na kytaru; to jsou znaky (značek není třeba) světového režiséra. (02.02.2018)

Není to šedesátkový Hollý, ale stále nadprůměrný. Režiséra zřejmě uchvátilo Kratinovo hrubiánství a nabízí mu velmi výraznou roli. Ač Vladimír nechal svůj hlas na Barrandově, role mu sedla výborně. Dočolomanský a spol. jsou záruka kvality. I když Vladova role mohla mít delší jednání a závěr se mi zdál lehce ukvapený, jedná se o velmi zajímavý střet a vlastně i charakterní souboj dvou cílevědomých a úspěšných mužů a jejich vizí budoucnosti. Film o hledání jistoty. V obálce či náručí ženy. Jeden z nejzásadnějších slovenských režisérů i kameramanů zde společně opět zanechávají další filmový počin, který by neměl uniknout žádnému československému znalci. (03.07.2014)

V osmdesátých letech už se prostě vědělo, že bez té trochy kapitalismu ta ekonomika fungovat nemůže. Postrkovaly to úplatky, melouchy, veksláci a další filutové, pak jsme sice měli všici stejně, ale někteří přece jen víc. Michal Dočolomanský je šéfem autoservisu a peníze jsou pro něj jediným motorem jeho života. Za dobrou práci je třeba dobře zaplatit, ale pokud nejsem schopen dobře práci odvést, peníze nepřijmu. Když jde na banální operaci do nemocnice, vezme si sebou obálku s penězi, aby podpořil úsilí chirurga, a ten pak odvedl "naprůměrný výkon". Neuvědomuje si, že chirurgie není autoservis, že v medicíně se občas operuje i bez obálek, a to ho celkově dost rozhodí. Octne se v prostředí, které nezná, ztrácí půdu pod nohama. Zároveň jeho duševní pochody nepochopí ani ošetřující lékař, který tak udělá zbytečnou, i když ušlechtilou chybu. Film vlastně chce asi naznačit tu pekelnou "rozesranost" našeho režimu v osmdesátých letech, a to se mu v podstatě daří. Dva tři lidské osudy, dobře napsané. 70% (22.06.2015)

Zpočátku jsem měla pocit, že to bude spíš taková socialistická moralitka o braní či nebrání úplatků, kterou třeba brát poněkud s nadhledem, ale docela brzy jsem si uvědomila, že jsem se dost mýlila. Vlastně šlo o dost hluboký ponor do myšlení a uvažování různých lidí, především tedy těch dvou mladých mužů, v hlavních rolích. Jako by už nebylo dost, že se člověk drží morálních zásad, z drsné pointy, mimo jiné, vyplývá, že dobrý doktor musí být i vynikající psycholog. Mají to ti zdravotníci těžké. (26.03.2024)