Tvár v okne

Novovlnný film, to hej, len taký ťaživý, vážny a dusný - že ani tie džezové linky a twistové tančeky na melódiu (vo filme neodspievanej, len zahranej) piesne s textom "Nej, nej, nej, nejspíš si pak koupí lóži v kině, jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně, Ona je doslova jak Jana Brejchová, Jean Mairais se mužnějc nechová..." neodľahčili tieto 3 morálne dumky o konformnosti, pokrytectve, túžbe po zvrhnutí režimu na smrteľnej posteli a o statickom zabetónovaní manželstva do súboru mumifikovane zautomatizovaných úkonov každodennosti. (02.04.2009)

Tvár v okne je moje tretie zoznámenie sa s tvorbou Petra Solana a jeho dvorného scenáristu Tibora Vichtu. Škoda, že som ho nevidel v dobe nakrútenia, asi by som bol tolerantnejší. V máloktorom filme sa zišlo toľko slávnych hercov. Málokedy tiež ich účasť priniesla tak málo. Paradoxne ani českí herci zvučných mien film nezachránili, skôr naopak. Pri dnešnej projekcii film na mňa pôsobil ako zúfalý obraz vtedajšej doby, ako i vtedajšej úrovne slovenskej kinematografie. (15.05.2010)

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)

Tři hořké povídky, přičemž hořkost nabývá s každou další na intenzitě. Žalobce, kde se střetává ani ne tak maloměšťáctví, ale obyčejná lidská malost (scéna s udavačským dopisem na vyšší místa je nejsilnější) s lidskou touhou po svobodě. Pěkné.  V druhé mne mrzelo jen to, že Solan ani jednou nedal do společné scény pana Högera s panem Štěpánkem, to by byl doslova velký třesk. Obhájcův příběh graduje při setkání s vypečenou rodinou, které by se zjevně ulevilo jeho smrtí. Hořké ještě o stupínek víc, nicméně pro mne nakonec z celého triptychu nejslabší. Účinkem, nikoliv kvalitou. Poslední povídka pak nejsilnější, jak účinkem, tak kvalitou. Stereotypem postižený pár, kde na jedné straně stojí rozvodový Soudce, který se rozhodl, že je šťastný a jeho dlouho pasivní žena, jejíž chvilková vzpoura ale nikam nevede.. Autentické, nadčasové  a ďábelsky nepříjemné a symbolicky až orgastické. Neřešený ale stálepřítomný zvuk tekoucí vody, stejné večery i rána..brr.  A Pešek před svým "pádem" do přeslazených dědečků vynikající! Celkově velmi silná čtyřka, kterou rád zaokrouhluji právě za tu poslední povídku směrem nahoru. (02.06.2024)

Tri poviedky prenikajú do vtedajších spoločenských pomerov neúprosným spôsobom, pochopiteľne využívajúc intelektuálny Solanov prístup. Doba podobným filmom priala, zámer sa podaril, dokonale odpozorované situácie pranierujú neúnosné vstupy zriadenia do vnútorných záležitostí jednotlivcov, pozastavujú sa nad reakcionárskym zmýšľaním smrteľne chorého obhájcu, či uvedomenie si starého rozvodového sudcu, že jeho manželstvo prechádza silnou krízou. Hviezdne herecké obsadenie len zvýrazňuje myšlienky filmu. (08.07.2018)