Ssanghwajeom

Nádherný příběh a poutavý děj .. film kazí jen pár docela okatě prkenných herců ... Naproti tomu celku jako takovému stejně vévodí dva naprosto skvěle zahrané party - postavy krále a královny. Oba smutní, uvěřitelní, oba neskutečně trpící ... Odvaha herečky Ji-hyo Song při odvážných scénách, naprosto decentních a nepohoršujících, zasluhuje pochvalu a ocenění. Nechápu to zdejší odsuzování erotiky, vždyť zrovna tento příběh je celý na TOM postaven. Až z té zde ´tolik´ ukazované / kritizované, přitom vlastně vynucené, sdílené intimity, tělesné blízkosti a teprve později fyzické vášně, vznikla celá ta jejich láska a v takovém případě každá zdejší lechtivá scéna posunuje, ukazuje to nutné a hlavně vysvětluje (obhajuje) následující děj. Zobrazit skutečnost, to přece nemůže v tomto případě nic jiného nahradit .. žádné naznačování, ani x minut žvanění navíc ... (17.11.2017)

Tohle je přesně ten typ historického filmu, které u Korejců tak miluju. Krásná výprava, dokonalá kamera, úžasná hudba a neotřelý příběh vycházející z hodně netradičního milostného trojúhelníku. Jediné, čeho bylo přes okraj poháru, byla, jak už tu přede mnou psali jiní, erotika. Nemusela být tak detailní, ale střihači bylo asi líto to vyhodit, když už se herci tak snažili. Mám i režisérskou verzi, ale bojím se, že ty minuty navíc budou patřit právě jí. K příběhu jako takovému bych nepřidávala ani neubírala vůbec nic. Pro mě byl dokonalý. 4,5* (30.01.2016)

Do Ssanghwajeom jsem netušil, že jinak čistý anime žánr yaoi dorazil již i do korejských hraných filmů. Na kostru přibližně Šejkspírovské, historické tragédie navlékly se nehezké kusy masa. Kdo za to může? Obsazení? Psí pohledy a nefalšovaná nadrženost jsou vrcholem zdejšího herectví. Vsadím se, že toho bylo dosaženo držením herce v izolaci a pak jeho vpuštěním na jedinou přístupnou samičku. Ta ovšem byla předtím podobně "ošetřena". Kamera to točí, fajn. Ve scénách soubojů zase člověk ocení jednotnou střihovou skladbu a svižné tempo. Co švihnutí mečem, to střih. Vem to čert, že návaznost záběrů je mizivá a choreografie mizerná. Stejně byste ji v jednovteřinovém záběru nepostřehli. A ti manekýni beztak neumí ani hrát, ani bojovat - jen vypadat. Co zůstává? Kostýmy, interiéry, exteriéry a rekvizity. To je ale málo a navíc jejich potenciál pro nalezení uhrančivých záběrů nebyl využit. Ale buďme tolerantní, vždyť jde vlastně o soft porno s jednou gay scénou. Silná *. (02.06.2010)

Souhlasím s Maedhros, že některé erotické scény mohly být zkráceny, vypuštěny, nebo jinak editovány, protože působí někdy až příliš samoúčelně a rozbijí pracně budouvanou atmosféru tragédie tařka shakespearovských rozměrů, která nelítostně a zarputile spěje ke svému vražednému finále. Nicméně jsou zde vynikající herecké výkony, Ji-hyo Song jako královna, Ju Jin-mo jako král, třetí hlavní postava, bodyguard Hong Lim, tak nějak nesedí svým projevem do party. In-seong Jo je zde totiž většinu filmu relativně slabý oproti svým vynikajícím kolegům, jeho často jednotvárný herecký reperoár je mi záhadou. Buď to měl ve scénáři, že ta postava má působit unyle, nevýrazně, mnohdy lítostivě, nebo neodvedl to nejlepší, protože v The Classic, A Dirty Carnival, What Happened In Bali předvedl, že hrát umí. Nicméně i přes tyto neduhy, film je luxusní opulentní výpravnou freskou, která věrně evokuje atmosféru doby, rozehráva dovedně napětí mezi postavami, příběh dramaticky odsýpá, jak má, bojové sekvence amatéry jako já neurazí. Hudební podkres fajn, kamera skvělá, různé detaily potěší, výprava famózní, a finále je skutečně written by blood, srazí vás emočně na kolena. Tohle si dám s chutí znova. (10.04.2013)

Strašně ráda bych dala plných pět. Tohle je jeden z těch filmů, kterým lidi jako já obvykle dávají plná hodnocení. A nesebralo mě to o nic méně, než nejeden počin, jemuž jsem těch pět dala. Žel, nejsem bůhvíjaký fanda explicitní erotiky ve filmech, které se bez ní dokonale obejdou - a tohle rozhodně je ten případ. Většina souloží (byť se na ně koukalo hezky, WTZ) by zasloužila pořádně prostříhat (a některé vystřihnout úplně). Nač všechny ty rafinované obrazové kompozice, subtilní detaily, výmluvná gesta a herecké úsilí hlavních představitelů, když to každou čtvrthodinu (plus mínus) rozbijete přímočarou mrdačkou... A pak je tu Jo In-seong, jehož zjednobrdělé psí pohledy působí v porovnání s koncertem, který předvádějí Ju Jin-mo a Song Ji-hyo, jako blbý vtip. Jinak je ale Ssanghwajeom příběh podle mého gusta - a ten závěr mi natolik připomněl defilé padlých z některých filmů Changa Cheh, že operovat ČSFD s půlhvězdičkami, přidám ji...:-) Podrobněji a s obrázky na Heroes of the East... EDIT: Všechny dosavadní výtky víceméně platí, ale na ČSFD bývám subjektivní, nadhodnocuji - a to cukání směrem k páté bylo příliš silné a příliš vytrvalé... Filmu, který vám při každé repríze ve finále zlomí srdce, se prostě nedává pod pět. (16.11.2010)