Biela stuha

Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná. To se musí "vidět, zažít na vlastní kůži, projít si tímto snímkem". M. Haneke je naprosto originální režisér s nezaměnitelným rukopisem, na jehož snímky v drtivé většině případů není dvakrát příjemné se dívat, nepředkládají se tu a následně neřeší zrovna "oddechová" témata, ale člověk (divák), tak nějak vždy začne snímek sledovat, postupně se "do něj dostává, čas se stává relativním, nemůže od něj odtrhnout oči a najednou zjistí, že proplul celým snímkem, zůstává spousta otevřených a nevyřčených otázek a stejné množství nedořešených a nevyřčených odpovědí“. Divák pouze cítí, že byl svědkem "něčeho velkého". Při sledování všech Hanekeho snímků však platí skutečnost (za to ho ostatně mám tolik v oblibě), že člověk (pro plné vychutnání si snímku), nemůže být pouze pasivním divákem, ale musí jít snímku "naproti", klást si neustále otázky, následně si na ně zkoušet odpovídat a nebýt přitom frustrovaný, že se stále nemůže dobrat "uspokojivého" výsledku. Bílá stuha je pro mě osobně po Funny games USA, Utajeném, Kódu neznámém a Pianistce již jeho pátým snímkem a jedním dechem dodávám....bezjakýchkoliv debat NEJsilnějším filmovým zážitkem. Vyprávět cokoliv o snímku samotném nemá cenu, ostatně podívejte se sami a udělejte si úsudek každý z vás. Pouze za sebe dodám, vypíchnu (pravda, to je u Hanekeho filmů již dávno nepsaným pravidlem) VELMI působivou černobílou kameru Christiana Bergera, která s (cíleně) volně plynoucí Hanekeho režií a divákovým průvodcem (učitelem) dělá z celého tohoto snímku nesmírně silnou podívanou. p.s. mám rád ty "řídké případy", kdy člověk po skončení snímku jen tupě zírá na ubíhající závěrečné titulky a ještě řádnou chvíli si snímek "v sobě dohrává". Tohle je přesně ten případ a musím zároveň konstatovat, že tomu velmi napomohla (zcela určitě to byl i Hanekeho záměr) absence jakékoliv hudby (při závěrečných titulcích). p.p.s. musím přiznat, že se celkem bavím místními spílajícími komentáři na adresu Hanekeho, co se týče „otevřeného, nedořešeného“ a pro velkou většinu neuspokojivého konce. Je vidět, že pro valnou většinu to bude první setkání s režisérem. Zkuste takové snímky jako Kód neznámý, či Utajený. Zde to není apriorně o nějakém „dořešení“ místních případů. Zkuste to nebrat jako detektivku, ta zásadní myšlenka je zcela jasná. Všechno (tedy i zlo) začíná a následně i „klíčí“ ze samotné VÝCHOVY a přelévá se to následně z generace na generaci. (27.05.2011)

Pečlivě rozvržená hra s divákovým důvtipem a trpělivostí, které k dokonalosti chybělo snad jen hutnější zakončení. Kdo před shlédnutím neviděl poslední Henekeho snímek, bude ve tmě tápat o něco více, což je zde paradoxně pozitivum. Že by Funny Games Deutschland? A já čekal k uzoufání nudnou historku z černobílé německé vesnice... (19.03.2012)

Děj, který se točí okolo záhadných úmrtí a dalších podivných událostí, mě chytl hned od začátku. Celkovou atmosféru a napětí dokresluje netradiční němčina a hlavně podmanivé vyprávění učitele. Příběh postupně odkrývá osudy jednotlivých obyvatel vesnice. Jediné co bych tomu vytkl je na můj vkus příliš nekonkrétní konec. Hodně se z příběhu dá vyčíst, ale finále vás z úplné mlhy nevyvede. (13.07.2012)

Ten film jsem si opravdu užila. Téměř dvě a půl hodiny utečou jako voda a vy se chvílemi smějete, chvílemi děsíte, diskutujete nad postavami a jejich činy, jindy se rozplýváte nad malým Rudim nebo roztomilým nejmladším synem faráře, pousmíváte nad 'taktikou' pana učitele a nakonec řešíte dilema, jak to teda všechno bylo. Kromě výborné technické stránky má příběh skvělý psychologický příběh, na druhou stranu jsem pořád čekala něco víc. Něco, co dělá tenhle film tak výjimečným, kvůli čemu o něm všichni tak básní, kvůli čemu všichni obdivují Hanekeho. A to jsem tam bohužel nenašla. (04.10.2010)

Příšný řád a pevná discilpína. Tahle vesnice si na tom přece tak zakládá. Všechno je předem jasné, nalinkované dlouho dopředu, kdo je pán a kdo ne, kdo na to má, kdo musí sklonit hřbet. A stačí tak málo a vše náhle dostává trhliny. Jedna nehoda, napadení a tahle tak dlouho budovaná jistota začíná dostávat povážlivé trhliny. Řečí se šíří, nejistota narůstá a na povrch začínájí vypoluvat souvislosti, které už zdaleka nevypadají tak idylicky, jako na začátku. Blíží se nová doba tahle a tyhle tragédie jsou jen malou předzvěstí, kterou tuhle společnost čekají v dalších mnoha letech... (17.03.2015)