순정만화
Hello, Schoolgirl
Réžia:
Jang-ha RyooObsahy(1)
Kwon Yeon-woo pracuje jako úředník na obecním úřadě a ačkoliv je mu už 30 let, žije sám, je tichý a neschopen najít si vhodnou partnerku. Po přestěhování do nového bytu ale často potkává Han Soo-yeong, maturantku zdejší školy, která žije o patro pod ním. Ta je typickou potrhlou středoškolačkou.
Kang Sook začal po vystudování vysoké školy také pracovat na obecním úřadě a během cest domů si začíná v metru všímat melancholické Kwon Ha-kyeong. Tu potkává, když ona kouří vždy na stejném místě, a pořád má před očima její úsměv. Po čase ale zjistí, že Kwon Ha-kyeong jezdí po stejných trasách, dělá stejné činnosti jako kdysi se svou životní láskou…a ačkoliv se Kang Sook snaží ji dát další impuls k životu, nezdá se, že by byl úspěšný.
Čtyři osoby, dva příběhy a na první pohled nestejnorodé páry, které začnou mít více společného, než se zpočátku zdá.
(jorgus)
Recenzie (65)
Největším kladem této něžné korejské romance je velice příjemné a sympatické herecké obsazení. Ústřední páry si zde doslova zamilujete. Jediná záporně laděná myšlenka v mé hlavě směřuje k faktu, že film neměl o hodinu díl, tak jsem si hrdiny snímku zamiloval, že mě skutečnost konce nepříjemně ranila=) ()
Na mě působila tato romance spíše mimózně rozervaně. Odkazy na moji modlu My Sassy Girl jsou evidentní, ale narozdíl od této korejské klasiky nedostaneme pointu hodnou zapomenutí logických lapsů z průběhu stopáže, ani diváka plně odzbrojující hrdiny, ale spoustu nedořečených scénáristických uliček. Herci jsou sympatičtí, herečky krásné, ale ta příjemná lehkost, tak vlastní korejským rom-kom o pár let starším, je pryč. Je zde přetavena v nepříjemnou křeč, až snad nucený gimmick. Já na to neskočil. Ale můžete to zkusit. 60 % ()
Napadá mě spousta adjektiv vystihujících tento snímek a chtělo by se říct, že by všechny byly synonymem pro slovo nuda... Ale to je to poslední co tento film je... Neskutečně citlivě podaný příběh o „zakázané“ lásce a to ve dvou případech, které jsou nenásilně propojené a dotváří perfektní atmosféru a ladění celého snímku, který považuji za jeden z nejlepších romantických, co jsem měl možnost vidět… Krásně zde vyniknou rozdíly mezi asijskou romantikou a tou naší, dovolím si tvrdit americko-západoevropskou… Ta asijská vyhrává na plné čáře… Z našeho pohledu na svět zdánlivě malicherné a nicotné překážky, bránící naplnění té lásky, jsou v jihokorejských filmech alfou a omegou a tvarují příběh do té nejkoukatelnější podoby… ()
Korejci umějí natočit milé a uvěřitelné vztahové drama bez hysterického melodramatu. Ne že by to pro mě byla úplná novinka (ostatně i téma bylo podobně zvládnuté v Eorin shinbu), ale tohle je vyloženě vyzrálé pojetí. Nemyslím ani, že bych filmu vytkl nějakou zbytečnost nebo přepálenou stopáž... Ani druhý pár není jen jako doplněk, a vcelku dává smysl. Vlastně ani nevím, proč o nich píši jako o druhém páru, příběhy jsou skoro rovnocenné... Moc pěkné. ()
Utrpení! Nudnější film jsem letos ještě neviděl - a to už je červenec! Romantické filmy už tak nemám příliš v lásce, ale toto byl vážně extrém. Plyšáčči, balónky, mašličky, fotečky, sněhové vločečky, přeslazené řečičky... Jen samé kecy a nic víc! Strohý děj bez jakýchkoliv zvratů, bez nápadu. Divné, naprosto nepřirozené chování lidí. Kdyby ti asiati aspoň mluvili normálně, ale ne - ti než vymyslí jednu větu, trvá to půl dne! Místo dvou hodin mohl film trvat 35 minut, kdyby to z nich nelezlo jak z chlupaté deky. Ach jo, na co jsem to zase naletěl? Jsem opravdu šťastný, že už to mám za sebou a už nikdy více! Nikdy!!! Zdejší hodnocení 84% mi fakt hlava nebere. Ale co, pro mě za mě, takové filmy si klidně můžete strčit do špic. Pět procent a nazdar! ()
Reklama