Umierajúce zviera

Ak by som dopredu vedela, že aj tento film bude hrať na city cez 100 krát opozeranú tému nejakej zdravotnej diagnózy, asi by som mu nedala šancu. Stalo sa však to, že už po prvých 10 minútach tohto snímku som si vravela: "Už ma majú!". Elegy je totiž nesmierne nežným až citlivým snímkom, mužská a ženská rola nemohla byť lepšie herecky obsadená (aj keď Ben Kingsley u mňa nikdy nebodoval ani ako chlap ani ako herec, tentokrát zahral bravúrne, Penelopka si ako vždy obhájila miesto v mojej topke). Pomalá réžia postupne odhaluje túžby ľudského srdca (nielen ženské krivky Penelope Cruz) a vyusťuje do pôsobivého melancholického zážitku. (30.11.2008)

Film o ničem a přitom o všem. Velice zajímavé, psychologicky poutavé, přesto místy šíleně nudné. Ač mě film nějak extra nebavil, musel jsem se na něj i přesto dál dívat. Nějak moc protikladů na jednom místě, ale víte jak je to ve světe fyziky (ale i v běžném životě), protiklady se přitahují, tak to bylo i se mnou a tímto snímkem. 76% (12.12.2013)

Penélope Cruz ukázala všecko, za což jí sklízím obrovský dík. Ben Kingsley pro změnu ukázal životní trosku s eskapádami, na které nemá ani největší proutník Prahy, kterou ale, nutno dodat, zahrál jak se patří. Čistě vzato...nebejt tam Penelopička, film okamžitě zahodím. S Penélopičkou to ale mělo grády jako kráva. (15.07.2011)

Starnúci profesor je sukničkár, ale jeho nový zárez do pažby sa mení v niečo silnejšie. Aj mladá ženy cíti, že jej vzťah je oveľa viacej obohacujúci so starším mužom. Lenže strach muža zo vzťahu je silnejší než láska... Banálny príbeh je vyrozprávaný s jemnocitom a pochopením pre obe vekové kategórie. Dostať do vzťahového filmu toľko pokory a ľudskosti sa dalo jedine absolútne sústredeným výkonom hlavných predstaviteľov ( Cruz je výborná, ale Kingsley famózny ) a citlivým prístupom režisérky. Výborný film. (01.09.2012)

„Je možné, že tohle je poprvé, co si spolu doopravdy povídáme?“ – „No...po dvaceti letech šukání to není tak zlý. Znám dost lidí, kteří se k tomu nedostali ani po čtyřiceti letech manželství.“ Umírající zvíře je velmi pocitový film, a pokud se nedokážete dostat na stejnou vlnu, filmem se dost možná pronudíte. Mně se však naštěstí „naladit“ podařilo. Lví podíl na tom má opravdu výborná klavírní hudba (hlavně Erik Satie!), která možná nejenom, že doplňuje atmosféru, ale místy ji dokonce tvoří. Ovšem je jedině dobře, že film neobsahuje jen jednostranný typ emocí, nechybí zde totiž ani humor (který je trochu hořký, cynický) a také spousta životních pravd. Samotnou kapitolou je ústřední herecká dvojice (nelze však opomenout i výtečnou Clarkson s Hopperem ve vedlejších rolích). Penélope se zde skvěle ztotožnila se svojí postavou. Zprvu působí jako éterická bytost z jiného světa, ale postupně se hlavnímu hrdinovi (a publiku) otevírá (ne však zcela, což je jedině dobře) a každým okamžikem je krásnější (a tím teď rozhodně nemyslím pouze zevnějškem). Ben Kingsley pro změnu ukázal, že rozhodně patří mezi ty obdařené herce, kteří mohou jen statický stát (či sedět), mlčet a pouze obličejem zprostředkují divákovi vše, na co jejich postava myslí. Jakože já se do jeho Davida dokázal vcítit velmi rychle, ať už kvůli jeho upřímnosti směrem k divákovi („Znovu jsem našel vnitřní rovnováhu a svou nezávislost…komu se to snažím namluvit?!“) či všem těm na první pohled skrytým obavám a tužbám (při každém Davidově návratu domů jsem čekal na tu konkrétní zprávu stejně naivně až dětinsky jako on). Za slabší na snímku považuju linku se synem a pak úplný závěr (kde se mohlo víc přitlačit na pilu). Celkově to vidím na silné 4*, třeba při další projekci přihodím i tu poslední hvězdu. „Krásná ženská je nápadná, vyčnívá z řady. Nemůžeš ji přehlédnout.“ – „Ale nitro nám uniká. Vidíme jen krásnou skořápku. A ta krása nás nepustí hlouběji...jo, jsme tak oslněni zevnějškem, že dovnitř nikdy nenahlédneme.“ (29.03.2015)