Falco

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)

O Falcovi by se dalo říct, že pro Rakušany představoval takového druhého Mozarta, tedy srdcovou záležitost, na kterou nedají dopustit. Na začátku musím říct, že Falcovo hudba se mi líbí a tedy není žádná souvislost mezi mým nízkým hodnocením a nějakou averzí k Falcovi Od životopisného filmu jsem čekal ale daleko víc. Nemůžu po Rakušácích chtít aby natočili vysokorozpočtový film ve stylu Bohemian Rhapsody nebo Rocketmana. Spíš jsem čekal, že se o Falcovi dozvím něco víc, než to, že chlastal, byl arogantní a neměl dobré vztahy s rodinou. To jsou takové věci, které tak trochu sedí na každého umělce. Trochu mě překvapil jeho vztah/nevztah k dceři a nejasné úmrtí Falca (ve filmu to skoro působí jako sebevražda, ale jak to bylo doopravdy se těžko dozvíme). Manuel Rubey je v roli výborný, ale zpěv některých písniček za moc nestojí (a to nemám extra hudební sluch a nepovažuju se za nějakého hudebního odborníka). Některé klipy působí neuvěřitelně komicky, třeba Jeanny-která ve skutečnosti má až takový hororový nádech a tady to je spíš parodie. Falco je ve výsledku průměrný film, bez přidané hodnoty navíc. Pozitivní je, že se přitom člověk nijak extra nenudí. 5/10 (31.03.2021)

Falca mám rád už od dětství a vracím se k němu v průběhu života pravidelně. pravda, až tento film mě přivedl k tomu, zkompletovat si jeho diskografii. Žádný film nedokáže pojmout a objektivně zohlednit jakoukoliv osobnost, je to nemožné. Ale jde to udělat špatně a dobře a tohle je uděláno dobře, byť některé úseky přeskakuje, jiné pojímá velmi zkratkovitě, ale Falco byl fenomen a to film obsahuje. (25.11.2019)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

Ve svém největším hitu vzkřísil proslulého virtuosa "od vedle", ale jeho už nedokázal vzkřísit nikdo. A tomu říkali první bílý rapper. Rakouský zpěvák Falco byl sice natolik komplikovaná a vnitřně roztrhaná osobnost, až je od filmu nehezké, že ho v jeho životních etapách zachycuje až poněkud nevzrušivě a mnohdy i neživotně, ačkoliv si dal práci s předělávkami jeho nejznámějších klipů, což je na filmu to nejzajímavější, a jeho kariéru mapuje už od mladých let. Manuel Rubey však oproti zesnulé legendě, která krátce ochutnala i úspěch v hitparádách za Velkou louží s nesmrtelným hitem "Rock Me Amadeus", nemá takové noblesní charisma, ani pěvecké schopnosti, abych ho mohl brát vážně. Jeho výstupy postupem času připomínaly parodii na slavného Rakušana. Patrné to bylo třeba v klipové předělávce slavné a kontroverzní "Jeanny", ve které se herec marně snažil předstírat šílenství a delirium ve svěrací kazajce, jeho pitvoření budilo smích. Na druhou stranu před ním ležel nelehký úkol vystihnout všechny zpěvákova gesta, dikci, pohyby atd, které měl odpozorované do detailu. Nechce se mně však věřit, že jeho bohatá umělecká kariéra se smrskla na množství drogových a alkoholových excesů a sex s nahodilými ženami. Ve filmu je to nahozeno tak, až to působí nevěrohodně, občas i prázdně. Navíc film příliš mnoho neobjasní. V podstatě se objeví nejasné plynoucí náznaky, že byl Falco podivně fixován na svoji matku, která ho chtěla mít jen pro sebe a rozhodovala tak o jeho vztazích, on sám pojme podezření, že jeho dcerka není jeho, a to se záhy potvrdí, jeho úspěchy a strmý pád a to vše končí záhadou obestřenou a dodnes nevyjasněnou tragickou smrtí v Dominikánské republice. Ve filmu jsou tyto informace podávány až tak nějak neinvenčně a překotně. U mě to tenhle životopisný film na víc než na mírný nadprůměr nevytáhne. Navzdory tomu, že zesnulý zpěvák rád zpíval o smrti, film o něm není až tak nesmrtelně natočený. Má však něco do sebe a poměrně rychle uteče. 60% (27.07.2013)