Falco

Mám ráda životopisné filmy, zvlášť hudební, kde očekávám hodně hudby. Tento film je o hudební ikoně, která se dokázala prosadit ve světě v době, kdy denně vznikal nový megahit a konkurence co do počtu by mohla několikrát obejít planetu. Znala jsem ho jako jedinečnou osobnost, teď vidím, že kupodivu největší pecky byly dvojjazyčné jako např. Wienna Calling, Rock me Amadeus, Jeanny nebo Out of the dark. Jeho rozervaný život megastar, pod šíleným tlakem médií, nemohl být jiný ani snad nemohl jinak skončit. To je prostě osud většiny hvězd, které vystoupaly vzhůru raketovou rychlostí. Manuel Rubey jej ztvárnil důstojnou formou, moc se mi líbil, připomínal mi Deppa, ale je mnohem lepší. Tvůrci si dali opravdu záležet na zajímavém chytlavém pojetí i precizním zpracování tématu. Každopádně je dílo hrdým piedestalem na pomníčku slávy nesmrtelného Falca. (18.12.2011)

O Falcovi by se dalo říct, že pro Rakušany představoval takového druhého Mozarta, tedy srdcovou záležitost, na kterou nedají dopustit. Na začátku musím říct, že Falcovo hudba se mi líbí a tedy není žádná souvislost mezi mým nízkým hodnocením a nějakou averzí k Falcovi Od životopisného filmu jsem čekal ale daleko víc. Nemůžu po Rakušácích chtít aby natočili vysokorozpočtový film ve stylu Bohemian Rhapsody nebo Rocketmana. Spíš jsem čekal, že se o Falcovi dozvím něco víc, než to, že chlastal, byl arogantní a neměl dobré vztahy s rodinou. To jsou takové věci, které tak trochu sedí na každého umělce. Trochu mě překvapil jeho vztah/nevztah k dceři a nejasné úmrtí Falca (ve filmu to skoro působí jako sebevražda, ale jak to bylo doopravdy se těžko dozvíme). Manuel Rubey je v roli výborný, ale zpěv některých písniček za moc nestojí (a to nemám extra hudební sluch a nepovažuju se za nějakého hudebního odborníka). Některé klipy působí neuvěřitelně komicky, třeba Jeanny-která ve skutečnosti má až takový hororový nádech a tady to je spíš parodie. Falco je ve výsledku průměrný film, bez přidané hodnoty navíc. Pozitivní je, že se přitom člověk nijak extra nenudí. 5/10 (31.03.2021)

V jednom záběru nafoukaná arogantní hvězda, v druhém sjetá a opilá troska. A takhle se to střídá a opakuje až do konce. Destilovaná nuda, která mě semtam probudila stylizovanými videoklipy. Bohužel, Falco zpíval německy a evidentně to nebylo nic, co by stálo za to přeložit a otitulkovat (kupodivu s výjikou Jeanny). (29.01.2009)

Příběh slávy a strastí. Příběh nadání a promarněného života jedné z největších hvězd hudby. Lituji, že jsem se na Falca podíval až ted (píše se rok 2011), protože jsem do teď přicházel o skvost filmů. At už by byl natočený jakkoliv, miloval bych ho, ale Roth tomu ještě přidal korunu a natočil jeden velký filmový zážitek. Ať žije Falco, ať žije král! (27.10.2011)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)