Falco

Manuel Rubey se předvedl, že má Falca zmáknutýho na jedničku a všechno jsem mu věřil, prostě a jednuduše fantastický výkon, který film opravdu zvedá. Některé pasáže byli velmi ve zkratce, ale propojování s Dominikánskou republikou bylo zajímavé a tak nějak to ucelovalo. Ale hlavně jsem si znovu uvědomil, že byl Falco borec a znovu jsem se dostal na temnou stranu rakouského pop/rocku a za to jsem tomuto filmu vděčný :-) (25.05.2009)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

Ve své (možná záměrné) nevyrovnanosti velice sugestivní a svým způsobem i velice intimní portrét neobyčejně výrazné osobnosti: Kontroverzního a emotivního rebela - a zároveň talentovaného a citlivého umělce, kterému svět ležel u nohou … a on svou rozervanou duši utápěl v alkoholu a v drogách. Chtěl žít svobodně a podle svého - ale nedokázal ovládat sám sebe. Miloval a toužil po šťastné rodině - ale neuměl lásku dávat. Navenek vzbuzoval dojem arogantní a přezíravé hvězdy, ale žil v neustálém stresu a ve strachu z neúspěchu - a zůstal v tom sám. Podobal se zářivému meteoru na noční obloze, který jasně vzplane a shoří během okamžiku … a na chvíli vám dá pocítit propastnou hloubku a iluzi věčnosti. (28.02.2011)

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)

Falca mám rád už od dětství a vracím se k němu v průběhu života pravidelně. pravda, až tento film mě přivedl k tomu, zkompletovat si jeho diskografii. Žádný film nedokáže pojmout a objektivně zohlednit jakoukoliv osobnost, je to nemožné. Ale jde to udělat špatně a dobře a tohle je uděláno dobře, byť některé úseky přeskakuje, jiné pojímá velmi zkratkovitě, ale Falco byl fenomen a to film obsahuje. (25.11.2019)