Falco

Až na zhruba 2 songy považuju Falcovu tvorbu za hudební zločin. Přesto jsem se na film o tomhle rakouském svérázovi těšil a dlouho se k němu nemohl dostat, což má očekávání podstatně zvýšilo. No a výsledek? Kdyby se stopáž ukrojila o 3/4 hodiny, sem tam se objevila silnější scéna a obecně se scénář ubíral jakýmkoli dramaticky dynamickým směrem, možná bych pak řekl, že v záplavě životopisných příběhů ve stylu "sex, drugs and rock n' roll" (nejen muzikantů) jde o obstojný snímek. Tady se ale závěrečnou hodinu neustále střídá jeden a ten samý dějový vzor a já se mohl ukousat nudou a čekal, kdy už ho ten autobus rozstřelí (v tomhle případě spoiler my ass). Sekvence "přetočených" videoklipů jsou navíc naprosto oloupeny o 80s atmosféru, kterými originály oplývají, ale to je vzhledem ke špatnému celku jen detail. Poučení, která jsem si z Falca nakonec vzal, jsou: 1. Pít whisku po litrech není cool 2. Nežeň se s labilní krávou, se kterou to bude pořád nahoru a dolů 3. Než poslouchat pop/rock/rap v němčině, to si radši dekapituji falus pilníkem na nehty (20.04.2013)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

"Er war Superstar, er war populär, er war so exaltiert, because er hatte Flair." Tak to je přesné. Proslulý rakouský hudební recitátor Falco byl zkrátka svůj a o jeho namyšleném egu a drogových experimentech se snad ani není třeba zmiňovat. Tento snímek však ukázal i Falcovu největší slabinu - STRACH. Falco měl strach z toho, že zklame, že příští deska nebo písnička bude horší než současná a proto si nedokázal vychutnat ani prvenství v americké nebo anglické hitparádě. Chce se mi ho trošku litovat, ale vím, že i když to tento snímek úplně neukázal, tak tenhle týpek prožil čtyři desítky let svého života naplno a nyní si v kotli užívá pekelné orgie s největšími padlými děvkami tohoto světa. Já mu to přeju. (30.05.2018)

Falca jsem nikdy neposlouchala a o jeho životě jsem kromě způsobu smrti nevěděla zhola nic. Přesto jsem se na základě traileru v kině rozhodla film navštívit. Pravda, trailer slibuje trochu víc, než pak snímek ve výsledku nabízí, a veškerý děj stojí na střídavých sekvencích úspěchu a neúspěchu v kariéře i osobním životě ještě proložené záběry pár minut před Hansovou smrtí, přesto je můj celkový dojem z filmu velmi dobrý. Za největší klady považuju výkon Manuela Rubeye, hudební složku a scény z koncertů a klipů (což se zase nelíbilo kamarádce, která původní videoklipy narozdíl ode mě znala). (16.11.2008)

Tohle je vážně škoda, na Falca jsem se těšil. Jsem po tátovi rocker, ale prvního bíleho rappera máme rádi oba. Asi proto, že dřív se prostě rap kombinoval s elektrickou kytarou, a ne s hip hopem. A navíc to bylo i trochu melodické a zpěvné. Ale pojďme od muziky k filmu. Oceňuju, že jsem se dozvěděl takové věci, jakože Falco umřel v Karibiku a ne v Rakousku, i když o způsobu smrti - bouračce - jsem věděl. Scénář docela ušel, předělané videoklipy byly taky fajn, vzhled Manuela Rubeyho je v mezích snesitelnosti. Ale jeho herecký výkon už takový není. Jsou chvíle, kdy mu věřím, že je Falco, ale většinou to jsou ty, kdy zpívá, tančí a prostě když se chová jako frajer. Jakmile má ale předvést zoufalství, lásku, opilost, na to jaksi nestačí. (28.02.2011)