Mrtví jako já

Působilo to na mě jako prodloužená epizodka seriálu, která si přilepšila o aspoň nějaké to hejbnutí s dějem(Ale teda i tady to mohlo být o mnoho lepší) a hodně, hodně pohoršila v obsazení. Reggie vyrostla do krásy, George, Mason a Roxy jsou pořád stejně skvělí, ale to co provedli s Daisy Adair, to by si zasloužilo reaping. Celá její elegantnost, nenucenost a lehkost, s kterou se vypořádávala se svým okolím, šla totálně do háje. Sarah Wynter zde působí jako slon v porcelánu. To už by mi bylo milejší, kdyby jí radši uplně vyškrtli, jako to udělali s Rubem. Jediné, co v castingu potěšilo byl H.I. Cusick, ten se opravdu snažil, vytřískal ze svého po scénáristické stránce dost odfláknutého padoucha, co se dalo. Akorát se na můj vkus nechal dost snadno odpravit. Ale to už samozřejmě není jeho chyba. // 60% (16.03.2010)

Wau, todle jsem nečekal, jelikož jsem se dost bál zde uváděného mínusu, přeobsazování hrdinů a odchod Ruba. Ale nakonec to šlo mimo mě a já jsem si film užíval a osvěžil to, co na seriálu mám rád, a proč mám seriál na prvním místě v oblíbených. Prostředek a trošičku konec bych dokonce nazval až Whedonovsky dokonalými. Na začátku jsem byl překvapen opakováním informací ze seriálu (už vím, co zažili lidi u Serenity, co předtím viděly Firefly), i když je většina stopáže určena fandům seriálu (a proto bych odepřel hodnotit nehodnotící seriálu, ale co pak s uživateli, kterým se zalíbil film a seriál neviděly, jako mě Serenity a tady Pimiiix). Nanejvýš musím pochválit dějovou linii s matkou a mladší sestrou, který mi jako jediný v seriálu vadily (v seriálu bych je vystřihl). Naopak, co bych tady vylepšil je vložení scénym, kdy i Mason doplatí na porušení pravidel. Vlastně je to krásný závěr nejoblíbenějšího seriálu. Rozloučím se s Mrtví jako já (film i seriál) větou od Masona; „Auf wiedersehen Der Waffle Haus!“ Dodatek: po druhé je to o dost horší, raději bych to po druhé neviděl. (21.04.2011)

Nuda, nuda, takové týnejdžrovské vtipkování o životě a smrti. Nemůžu si pomoct, ale při pohledu na věčně zpruzenou Ellen Muth jsem viděl ropuchu s hlasem Káji, mého spolužáka ze základní školy. Takovým světýlkem na konci jinak nezajímavého tunelu byla záverečná scéna s padajícíma lístečkama a dohlavy se deroucí song od Métisse "Boom Boom Ba". (13.07.2009)

Nenudí, nebaví, je to zvláštní. Dá se na to koukat, ale cítím v kostech, že to není to pravé ořechové. Trochou racionálního uvažování lze dojít k cílenému autodestruktivnímu přesunu do posmrtného života, od čehož autoři neobratně odvedli pozornost standardní rozpravou smysluplnosti života na zemi... Není to moc vtipné, spíš to skončí dřív než si zvyknete na hlavní postavy, jejich svět, takže není co kritizovat. (04.05.2009)

Coby fanoušek seriálu nejsem nijak nadšen. To, že se Mandy Patinkin stejně jako v Myšlenkách zločince „vypaří“ mě nepotěšilo ovšem přeobsazení Daisy bych neváhal označit za tragédii. Zaznamenal jsem rovnež úbytek ironických hlášek a absenci nějaké zajímavější zápletky. Přechod z Der Waffle House do nóbl restaurace, rozvážka na „kosení“ v limuzíně a mejdánky poživačného šéfa na výsledném dojmu také zrovna nepřidaly. Přezevšechno jsem rád i takto okleštěnou partičku viděl. Jediným pozitivem je tedy prostor pro další dříve upozaděné postavy seriálu. (30.04.2009)