Vysněný dům pana Blandingse

Takhle si představuji klasický Hollywood! Americký sen ještě fungoval bez sebemenšího zaskřípění (modelový příběh mladého úspěšného muže zaměstnaného v reklamním průmyslu, který si doslova hravě pomůže k domu - jak příznačně - hypotékou...), válka znamenala za oceánem ekonomický boom, takže se může vesele stavět - to přináší i některá nadčasová témata, především prvky sociální satiry ve vztahu k práci řemeslníků...(ta je asi všude a v každé době stejná...) Cary Grant coby skutečná hollywoodská star. Oproti třeba Leopardí ženě mne ale jeho role oslovila podstatně více - jsem rád, že se během války z mainstreamového filmu vytratily prvky crazy komedie (odkazující ještě k éře němé grotesky) a obsahově je tu cítit příklon k většímu sepětí s realitou, navíc herci se mohou spolehnout na dobrý a kvalitní scénář (byť příběh samotný je docela prostoduchý). To všechno přináší tahle hodně povedená černobílá komedie, které by asi nejlépe slušel přídomek rodinná... (05.10.2008)

Naprosto úžasná komedie o tom, jak si rodina staví dům v Connecticutu. Vedle ústředního páru, jehož spolupráce se tentokrát vydařila více než u předchozího Bachelor and the bobby-soxer, tu je hlavní předností kupa skvělých hlášek: "Nehodlám riskovat zdraví svých dcer v domě s méně než čtyřmi koupelnami." (02.06.2006)

Jen silné tři hvězdičky kvůli pomalému rozjezdu a zbytečné podzápletce s žárlivostí hlavního hrdiny, jinak jde o velmi slušnou komedii s nadčasovým tématem problémů, které se nakupí při stavbě domu. Grant je standardně fajn, ale měl taky mnohem šťavnatější komediální role. Potěší krátký výstup "Old Shatterhanda". (18.11.2007)

Grant šarmantně kouká, Grant znaveně kouká - a Grant chce bydlet. Ten název opravdu není žádná metafora. Vystihuje film tak čistě, jak jen si dokážete představit a zachraňuje ho jen pár vtípků v době, kdy už bydlení nabírá jakés takés obrysy. Jinak je to překvapivě strohá úsměvná moralitka, která divákovi ani ten regulérní oddech na pozadí nezaměnitelné atmosféry zapomenutých filmů nemůže dát. 50% (13.10.2008)

Vysnívaný dom pána Blandingsa sa otvára hneď z ostra, vysnívanými zábermi na do rána prebúdzajúci sa New York, časom, filmami a popkultúrou zidealizovaný New York, s narátorom značne adorované všetko mnou adorované – architektúra a budovy – aby následne rázne zmenil tón na satirický pri obhliadke sociálnych zreteľov života vo Veľkom jablku. Po kúzelnom úvode nasleduje Blandingsova ranná rutina v americkom veľkomeste, komediálna, mapujúca mdlé aspekty vstávania, vypínania budíku, hľadania outfitu na von, rannej hygieny, raňajok, nevďačných potomkov a klasických manželských rozporov ohľadom utrácania ťažko vypotených dolárov, s čím súvisí aj premisa filmu – realizácia a žatva úrody amerického sna, stelesňujúceho dvoma elementami – nablýskané kupé/kabrio a dom – za ktorým (druhým, prvý už má) si šarmantný reklamný manažér pán Blandings ide, aj napriek prvotnej nevôli opustiť apartmán v manhattanskom mrakodrape za chajdu v Connecticute – plus následných 90 minút o tom, ako je konštantne vyciciavaný ďalšími a ďalšími faktúrami za práce na novom baráku, vychádzajúcich z nápadov jeho márnotratnej manželky stvárnenej famóznou Myrnou Loy. Veď niekto tú ekonomiku predsa ťahať musel, všakže? A Cary Grant, ktorý robí film filmom tak ako vždy, keď v nich vystupuje... (10.4.2021) (29.12.2022) (3.1.2023) (03.01.2023)