2012

Splácanina všeho možného, která je ještě povrchnější a tupější, než si dovedete představit, ale naštěstí obsahuje i několik sekvencí, které pobaví, anebo seberou svou spektakulárností dech. Emmerich sice neumí moc pracovat s emocemi (enormní tlačení na pilu v mém případě slzné kanálky vysušuje), s vyprávěním je na tom ještě hůř, ale když pomůžou kluci z ILM, sympatické postavy (záležet vám na nich však nebude) a povědomý soundtrack, dá se tahle globální apokalypsa přežít bez újmy na zdraví. Jen by to příště chtělo trochu soudnosti a stříhat hned, jak se objeví nadměrné množství patosu a dialogové vaty. Závěrečná čtyřicetiminutovka vypůjčená z Titanicu (jen o řád horší a digitálnější) měla komplet skončit na podlaze střižny. Plus velký nedík za prapodivnou digitální kameru. Jako by občas zaskočil na scénu duch Casper. 5/10 (05.11.2009)

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)

10 minut Woodyho Harrelsona. 30 minut praskajících asfaltek a potápějících se měst. 5 minut vybuchujícího Yellowstonu (rulez!). 5 minut typicky Emmerichovských hlodů ("Severní pól je teď ve Wisconsinu?"). Zbývá 100 minut balastu, vaty, chemlonu, společenské kritiky, humanistických keců (Ejiofora máte chuť nechat spláchnout první vlnou) a toho nejpřepálenějšího rodinného patosu od dob Dne nezávislosti... A stejně jsem se strašně bavil. (16.11.2009)

Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10 (05.11.2009)

Scénář: Roland Emmerich, Harald Kloser .. Katastrofický Emmerich, jak ho mám rad. Tradičně, bez krve, sexu, s porcí rodinných hodnot, vtipného pomrkávání a vizuálně dokonale (z)ničeného světa. Škoda jen, že i konec neměl koule, jako nedavný Knowing. (14.11.2009)