Písně o lásce

Film mě tolik neuchvátil, jako ostatní, takové jakési nanicovaté, nereálné, rozhárané, rádoby volnomyšlenkářské, teď mluvím o příběhu. Jinak snímek jistě kvality má, ale jen omezené. Možná, až jej uvidím potřetí, že se mi začnou i ty hudebně písňové pasáže líbít, ale otázkou je, zda se donutím na něj znovu kouknout … 5685 (30.08.2023)

Aime-mois moins, mais aime-mois longtemps. 1) Civilní snímek je zasazen do 10. obvodu současné Paříže. Vystupují zde dnešní mladí lidé, kteří nově řeší věčné otázky o původu a projevech milostné lásky. 2) 37letý přitažlivý scénárista a režisér Christophe Honoré přizval svého "dvorního" skladatele 33letého Alexe Beaupaina (hudba a texty písní) a spolu vytvořili specifický muzikál, spíše jen psychologický film s lyrickými písničkami. V hlavní roli Ismaela se blýskl přirozený 24letý Louis Garrel. 3) Homosexualita je pro aktéry příběhu jednou z mnoha tváří lásky, asi jako barva vlasů nebo dohadování o tom, jestli raději svíčkovou nebo rajskou. Je nesmírně osvěžující být svědkem nenucené lehkosti, toho pověstného francouzského šarmu, který, jak s radostí divák konstatuje, nevymírá, jenom se transformuje do době případných forem a tvarů. Petite garce, qui je préfère - tu le sais mieux que moi - je préfère que tu sois légère - a la guerre à trois. 4) Jako peříčkem se film dotýkal mé okoralé duše, tak subtilně, že jsem doteky chvílemi ani necítil, ale vím o nich, jsou tam a už nyní se těším, jak si je při opakovaném sledování filmu opět zpřítomním. (12.05.2013)

"Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho." - tahle závěrečná věta, jakýsi epitaf, z Les Chansons d'amour dělá něco, na co nezapomenete a budete mít po čase nutkání vidět to znovu. Ne tak pro film samotný, nýbrž spíše pro ten pocit, jaký ve vás vyvolá a co ve vás zanechá. Dějově se nejedná o nic převratného, milostný trojúhelník, i když ne úplně klasický (možná bych spíš měla švédská trojka? aspoň na začátku), muzikály nadto nemám moc v lásce a navíc tady je ta hudba taková nijaká - sice příjemná, ale takřka stále stejná, nic si z ní člověk nezapamatuje. A tak vlastně, proč ty 4*? Zejména pro ty pocity, které vyvolává, pak pro skvělou kameru, prostředí a celkový pocit (což u francouzských filmů, zdá se mi, bývá samozřejmostí) a v neposlední řadě pro pohledné herce! (Alice + Ismael) 4 a 1/2. (08.07.2011)

Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho. (07.01.2012)

Veľmi zvláštny film, vlastne ani neviem, čo si o ňom mám myslieť. Síce je o láske, ale nepríde mi na ňu až tak zameraný, je skôr o osamelosti vo vzťahu aj mimo neho, piesne sú nádherné a majú úžasné texty, ale postavy sú akési nedoriešené charakterovo a ako keby celý film čakali na prebudenie. Napriek tomu dávam 4*, pretože príbeh zanechal dojem... (12.11.2011)