Reklama

Reklama

Hranice ovládania

  • Česko Hranice ovládání (viac)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Film sa odohráva v rozličnom okolí súčasného Španielska, kde mysteriózny, osamelý hrdina (Isaach De Bankolé), ktorého aktivity ostávajú úzkostlivo mimo zákona, musí dokončiť rozrobenú prácu. Neveriac nikomu, plní úlohu, ktorej cieľ nie je spočiatku prezradený. (DareDeVill)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (297)

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Jarmusch to už možno so svojim štýlom prehnal a dostal sa až na hranicu trpezlivosti svojich skalných fanúšikov, zvyknutých na o cca 10% vyššie tempo predchádzajúcich Jimyho filmov. Film však má svoj rytmus, čiže opakovanie podobných scén a motívov, čo z neho nakoniec robí miernu sebaparódiu. Tým by som chcel okrem iného povedať, že Hranice ovládania nepokladám za nejaký ťažký art film, iba za autorský počin, kde sa klasickým spôsobom na konci previažu dovtedajšie motívy, dialógy a poker ksichty, aby z toho vžišla nejaká tá klasická myšlienka. Skúste film brať takýmto spôsobom, skúste sa naladiť na jeho vlnu, skúste si užívať precízne vybraté lokácie a môžete sa aj pri pomalom rozprávaní inak stále dejového filmu baviť. Ja ho beriem ešte ako takú malú ukážku toho, že život "amerického gangstera" a prevádzkovanie na prvý pohľad príťažlivej profesie je rovnako ubíjajúca nuda, ako život náš. Sprestriť si ho môžete napríklad návštevami múzea. ()

betelgeuse 

všetky recenzie používateľa

Jak to vidím já, běžný divák, resp. filmový "nadšenec" je konzument, který, pokud dostane něco jiného, než co čeká, si stěžuje a křičí, zatímco cinefil (= ten, kdo má film rád a proto se předpokládá, že mu i rozumí) bere v potaz i tu možnost, že chyba může být v něm, nikoliv ve filmu. Proto se vyhýbá citovým odsudkům, nekape z něj frustrace „podvedeného“ zákazníka a využívá možnosti opakovaných shlédnutí. Co mnoha filmovým "nadšencům" vyčítám, je špatná argumentační kultura, nedostatek pokory a neschopnost rozlišovat mezi dobrým a špatným uměním – Jarmuschův poslední film je vším, jenom ne tím špatným. ()

Reklama

kinej 

všetky recenzie používateľa

Nemůžu si pomoct, ale mě se i tenhle Jarmusch líbí. Film Hranice ovládání jakoby logicky navazoval na Mrtvého muže, a Ghost Doga. Je dosti podobný a zároveň velice jiný. Zachycuje pouť nájemného vraha, který se prostřednictvím různých divkákovi nesrozumitelných indícií dostává dále ke svému cíli, otiskávajíc do dění kolem něj svou životní filosofii. Ta je založena na absolutní trpělivosti, vyrovnanosti a vnitřním klidu. Na rozdíl od předchozích filmů, jeho hlavní postava neprojde žádným přerodem, spíše jen pozoruje dění kolem sebe. A vnímání okolního, podivného, světa skrze optiku takového člověka se Jarmuschovi povedlo. Oproti ostatním filmům tohoto režiséra, zde neuslyšíte jediný smysluplný dialog, vše se pohybuje na hranici absurdity a přesto se filmu daří děj záměrně šnečím tempem sunout kupředu. Z celé tvorby JJ, je tento film, nejhůře srozumitelný, na druhou stranu je možné ho pokaždé jinak interpretovat. Až to spíše připomíná tvorbu Davida Lynche. Hranice ovládání je nádherně nasnímán, kameraman vyždímal z lokací absolutní estetické maximum. Bohužel zde ubylo Jarmuschovského humoru a obvykle vynikající soundtrack je zde spíše průměrný. Tento film sice není tak záživným jako jeho předchůdci, za to je však mnohem více meditativnější a umožňuje divákovi bloudit a tápat v imaginárním světě společně s hlavním hrdinou. ()

3497299 

všetky recenzie používateľa

Isaach De Bankolé jako černý ninja se (podobně jako černý samuraj Ghost Dog) pohybuje subjektivním prostorem zrcadlícím svojí pravidelnou uspořádaností symetrického labyrintu „skutečný“ svět, který obývají „živé bytosti“. On sám se mezi „živé bytosti“ nepočítá – „mezi námi jsou ti, kteří mezi námi nejsou“ avšak on „není mezi nikým“. ___________ To, co Jim Jarmusch předvádí, je volné interpretační pole, ne úplně nepodobné filmům pracujícím s vyprázdněným narativem. Z hlediska narace tedy nepřináší nic nevídaného, ovšem on svým specifickým způsobem samotnou formu vyprázdněného narativu posouvá někam mimo hranice reálného – do snového prostoru labyrintů a metasvětů, do světů „na okraji“ (jestliže okraj ani střed neexistují, mohou se jejich zdánlivé obrazy nalézat kdekoli). Na rozdíl od Guse Van Santa (Gerry) nebo Bruna Dumonta (Twentynine Palms) aj., kteří vypráví příběh z „reálného“ světa pomocí obrazů, které porušují kauzální souvislosti vyprávění (není jasné co je pro děj relevantní a co ne, takže divák je neustále maten tím, že jsou mu předkládány pouze neurčité záhyby příběhu), se Jarmusch dotýká světů mimo, existence za horizontem – Jim Jarmusch překračuje zrcadlo. ___________ Film na vzdory své volnosti není vyprávěn svévolně – hlavní hrdina (a spolu s ním i děj) se pohybuje na základě logického systému, který je utvářen cyklickou hrou propojených znaků a (divákem) nerozluštěných šifer. Divák na základě toho všeho může film „číst“ různými způsoby, avšak nikoliv jakkoli libovolně. Film je přes svoji interpretační otevřenost pevně svázaný svojí logickou strukturou (třebaže se jeho logika rovná spíše logice cesty zenu), bez které by jeho hra byla nehratelná. Podobné postupy můžeme najít v literatuře např. u raných děl Michala Ajvaze nebo v žánrových labyrintech Jeana Echenoze. Ať mi tedy nikdo nevykládá, že to byla pseudointelektuální nuda a podvod na diváka a že se Jarmusch umělecky vyčerpal! U některých filmů by mělo být upozornění non-midcult, aby bylo jasné, že u něj duševně tupozrací měšťáci a kulturní snobové mohou zažívat silné okamžiky sebestředného utrpení. ()

giblma 

všetky recenzie používateľa

Vy nemluvíte španělsky, že? Proč jsem poslední Jarmuschův film odkládala tak dlouho? Asi jsem se bála, že děj bude plynout příliš pomalu, narativní linka bude prakticky nulová a jen sem tam Jim načrtne jakési to poselství nebo myšlenku (a to já přitom relativně úspěšně buduju image intelektuála předstíráním sympatií k Tarkovskému). A možná je to dobře. Hranice ovládání mi totiž v danou chvíli perfektně sedla do nálady, rozhodně totiž není oddychový film na zabití nudného sobotního odpoledne: fassbinderovský minimalismus, nejen herectvím, ale třeba i nehybností kamery; hypnotická hudba s dominantními špinavými kytarami; do detailu dotažená mizanscéna, nejvýraznější, co se rámování záběrů a volení úhlů kamery týče; meditativní atmosféra, podpořena mantrickým opakováním (třeba motivu krabičky sirek), v opakování bych se navíc vůbec nebála hledat dominantu filmu; silné erotické dusno, za které může ta nahá ženská; nedoslovnost a nedělání z diváka pitomce vyzrazením minulosti hlavního hrdiny… Troška té metafyziky do toho a Jarmush baví a rezonuje ve mně ještě dlouho po závěrečných titulcích! ()

Galéria (48)

Zaujímavosti (12)

  • V jedné z intelektuálních diskuzí ve filmu je rozebírán původ slova Bohéma. Přestože o tom filmová postava vyjadřuje své pochybnosti, termín je opravdu odvozen od francouzského názvu Čech neboli Bohême. Francouzi v 19. století označovali jako Bohémien obecně kočovné Rómy z východní Evropy odvozením od názvu Čech, odkud někteří Rómové pocházeli. Toto označení se následně rozšířilo také na umělce, kteří se stěhovali do sousedství Rómů a přejímali jejich nevázaný životní styl. (mcleod)
  • Na soundtracku spolupracovaly kapely Boris, Sunn O))), Earth nebo Jarmuschova skupina Bad Rabbit. (villain)
  • Věz, kterou muž objeví v Seville, se jmenuje Torre del Oro, což v překladu znamená Zlatá věž. (Mara97)

Súvisiace novinky

Další Jarmuschův vlk samotář

Další Jarmuschův vlk samotář

27.02.2008

Španělsko se kdysi těšilo oblibě tvůrců spaghetti-westernů a historických velkofilmů, dnes se do sluncem zalitých končin pod Pyrenejemi stěhují renomovaní (skoro)nezávislí režiséři. Po Woodym… (viac)

Reklama

Reklama