Hranice ovládania

Nenechte se odradit místními vesměs negativními komentáři a hodnocením! Ten, kdo má rád filmy Jima Jarmusche, jeho pomalé tempo vyprávění, rád u filmu přemýšlí..... ten rozhodně nebude zklamán! Je mi trochu smutno z faktu, jak málo lidí tento snímek hodnotilo ( vidělo ). Stejně tomu bylo i při včerejší ( 4.11.2009 ) projekci v kině Bio Oko, kde pro " velkou účast " byl celý spodek zavřen a na balkóně se nás " mačkalo " asi 12 lidí. Chápu, že každý máme rozdílné názory na film, jiné požadavky, jiné hodnoty.... Co však nepochopím, to jsou lidé, kteří tenhle snímek pošlou do odpadu a vystupují zde jako velcí filmovi kritici a odborníci. Chápu, že snímek může člověka naprosto minout účinkem, ale po filmařské stránce musí člověk snímek chtě nechtě ocenit. Vynikající práce s kamerou ( smekám pane kameramane ) , perfektní střih , vhodně zvolená silná hudební stránka ( jak je u Jarmusche zvykem ) a že se člověk nemá čeho chytnout ( že to nemá příběh ) ? Možná to bude tím, že ho člověk jednoduše nechce vidět. Ten příběh je zde přitom tak jasný a nedá ani moc námahy, pokud je divák dosti všímavý a neustále nad snímkem přemýšlí, aby ho viděl. Co musím určitě zmínit to je VYNIKAJÍCÍ herecký výkon Isaacha De Bankolé, ale i ostatní herecké hvězdy v miniroličkách ( které jsou ale hodně důležité pro vývoj a pochopení celého snímku, víc než by se mohlo na první pohled zdát ), si poradili se svými party více než obstojně. Ať už se jednalo o mou oblíbenkyni Tildu Swinton, Gaela Garcíu Bernala, Johna Hurta.... a jako třešínka na dortu Paz de la Huerta. Taky jsem toho názoru, že ta pláštěnka Ti mooc slušela Paz :o) Pro mě osobně se tento poslední Jarmuschův snímek řadí po bok Mrtvého muže a to ho mám ve své Top - ce. Tak silně na mě zapůsobil a už teď se těším, až ho po nějakém čase shlédnu znovu. Poctivých 5* , zvedám palec a zároveň prostředníček pro " odpadáře " ...... (05.11.2009)

Kdyby mi Jim milostivě předhodil představitele hlavní postavy, který by mi byl byť jen nepatrně sympatický, případně by ve mně alespoň nevyvolával tichý smích téměř každým svým úkonem (i papír se dá pojídat s noblesou; o chůzi nemluvě), byla bych ochotna jít na 4*, neb film mi svým tempem (příjemně rozvláčné), stylem (pár bizarních postav; nekonkrétní děj, ve kterém si divák může všímat spousty více či méně nápadných indicií,..) a pěknou kamerou bez problému vyhovoval. S panem Bankolé však nemohu/nechci být velkorysá. (3,5*) (19.07.2009)

Tak uz chapu ty rozdilny komentare, kde je jasne videt, kdo chce, aby se neco ve filmu delo a komu staci dve hodiny cumet na cumejici postavy. Tady se totiz absolutne nic nedeje a filmu by spis sednul nazev Nudny zivot zabijaka. Naprosto tragickej Bankole se celej film tvari furt stejne, prakticky nemluvi a dela, ze je desne cool, tajemnej a nad veci a pritom jediny, cim je zvlastni, je objednavani dvou kafi soucasne. No a ve filmu de jen o to, ze nekam prijede, prochazi se po okoli nebo jen tak nekde stoji/sedi a na neco cumi a do toho hraje naprosto nevhodna hudba pripominajici kraval, ktera se snazi divaka vzbudit. No a vzdy jednou za cas k nemu prijde nejaka postava, odkeca si tech par vet, na ktery Bankole ani nijak nereaguje, prohodi si krabicku se zpravou a tak furt dokola dlouhy dve hodiny. Vydrzel jsem do konce jen z toho duvodu, abych videl, jestli pri tom vsem cumeni se nakonec dokope k nejaky akci a ke konci to skutecne zacne vypadat, ze by se pri utoku na dost dobre hlidanej barak mohlo zacit neco dit. Jenze Jarmusch patrne nevedel, jak to natocit, tak celou akci proste vystrih. Z hercu stoji za zminku tak akorat Paz de la Huerta a to jen z toho duvodu, ze celou dobu, co je ve filmu, tak je naha. Jarmusch ma sice podobnejch kousku vic, kde lidi jen mlcky cumi, ale vzdycky mu to vcelku vychazelo, ze z toho byla nakonec slusna zabava, ale tohle je jenom opruz o nicem s nesympatickym hlavnim hrdinou. (22.11.2009)

Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají." (15.02.2012)

Och, kroch ! Tak toto je strava, pre vybraný druh prasiatok s vysokým zatúpením vitamínov I&Q. Hlavný hero, ktorý sa hýbe chôdzou čerstvo znásilneného rastamana, síce pobaví, ale to je celé, čo pre mňa film doniesol. Každopádne ak sa chcete unudiť k smrti, tak snímka je vhodný prostriedok na samovraždu. (17.05.2011)