Náš vodca

Film Die Welle se určitě zabývá zajímavými sociologickými jevy a skvěle ilustruje různé sociální problémy dnešního Německa na jedné pestře složené třídě. Tento nápad, nebo je-li film skutečně inspirován realitou, námět, nemá chybu. Bohužel samotné zpracování se mi už tolik nelíbilo, jelikož film byl tak nějak špatně uvěřitelný. Dílem to bylo naivními hereckými výkony mladých herců a dílem také nedotaženým scénářem. Co zde úplně chybělo byl náznak jakékoliv sjednocující myšlenky, ideologie nebo programu. Zkrátka nevěřím tomu, že by se lidé dokázali celou duší oddat tak nekonkrétní myšlence. Jen uniformní oblečnení a pozdrav přece nestačí. Kdyby třeba měli žáci vizi, že jsou lepší než ostatní, ale nic takového ve filmu nezaznělo. Film poukazoval pouze na vnější znaky autokracie, ale její podstatu, která by udělala film věrohodnějším, tu nerozpracoval. (04.08.2010)

Všichni víme, co znamenal fašismus, že pod tímhle slovem se skrývají miliony zavražděných lidských životů. Všichni víme, že tyhle strašný hrůzy začínaly, postupně a nenápadně. Stále větší skupina lidí si začínala hrát na vyvolený, stále větší skupina lidí cítila v jednosti a uniformovanosti obrovskou sílu. Stále větší skupina začínala zasívat strach v mysli lidí. Až nakonec neexistovala už žádná skupina lidí, ale jen vyvolená rasa se samozvaným právem všechny nevyvolené vraždit a terorizovat. Miliony hrobů po celém světě z téhle hrůzy by měly jasně řvát ne, tudu cesta nevede ! A já se ptám ? V jaký žijeme době, když koukám na film, který je přesně o tom co jsem popsal o pár řádků výše a přijde mě tak strašně reálný, samozřejmý a přirozený až naskakuje husí kůže. Proč se nám nechce dívat na hromadný hroby, ale proč necháváme běhat na svobodě lidi co řvou TO ONI, ONI jsou na vině. ONI nám chtějí vzít naši zem, ONI nám chtějí vzít naše štěstí, ONI, ONI, ONI. Někdy mám pocit, že s „ONI jsou teroristi“ a s „ONI jsou bezvěrci“ se sami ženeme tam, na co se tak neradi díváme a při čem se jen nevěřícně ptáme „Jak jsme to mohli dopustit !“ Film Náš vůdce je jedinečný ve své působivosti, adaptaci do dnešní doby a skvělým hereckým výkonům. A já si jen přeji, víc takových filmů a jen houšť a větší kapky do nás všech, dokud to bude potřeba, tedy po celou dobu existence lidí na této planetě. (12.05.2008)

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala. (30.08.2009)

Die Welle mi doporučil německý kamarád při diskuzi o filmu Das Experiment. Velmi živě mi popisoval zajímavý děj snímku, natočeného podle v Německu prý takřka povinné knihy Todda Strassera, a tak mi to nedalo a prostě jsem se na něj musel podívat. Snad to ale bylo jeho barvitým vyprávěním, snad to bylo momentální únavou, těžko říct...ale očekávání nebyla naplněna. Námět filmu je samozřejmě skvělý, nosná myšlenka ohromně zajímavá, ale zpracování filmu a způsob vyprávění už pokulhávalo. Všecko to bylo tak nějak polopatistické a filmařsky určitě nic převratného, zejména první polovina měla tendenci mě nudit. Je to škoda, protože z námětu se dalo získat opravdu hodně. Kdyby se režie ujal někdo zkušenější (a možná i schopnější - Holky to chtěj taky se mi Ganselovi těžko odpouštějí..:-) ), dopadlo by to určitě líp. Výsledný dojem je nakonec podobný jako u režisérova předchozího snímku Napola, i když tam to zpracování bylo kapku vydařenější. (29.05.2008)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)