Náš vodca

Zajímavý film, to zcela jistě. Zblbnout masy není až tak složité a zblbnout třídu teenagerů asi také ne, to těžší je už je spíše zaujmout a to se jejich profesorovi gymplu Rainerovi Wengerovi dokonale povedlo....Film se volně inspiroval záležitostí, která se stala na jedné ze škol v Kalifornii v sedmdesátých létech. Také tam probíhal stejný experiment, (žáci nechápali kolik lidí se nechalo zblbnout nacismem) také tam nakonec učitel odhodil klobouk a kouzelnou hůlku a vysvětlil žákům, že byli obyčejně zmanipulováni. I tam to někteří nesli těžce, ne tak jak v tomto filmu (nebudu spoilerovat). Postava Rainera Wengera by si jistě zasloužila mnohem větší prostor. Vůbec nechápu, proč zrovna on na konci...... Vždyť kantor obstál na jedničku jak výkladem, tak se závěrečným projevem a vysvětlením... ,,děsím se myslet čeho bychom byli schopni''... On přece nemohl za to, že po škole běhal ozbrojený lehce nevyrovnaný jedinec. Co bylo ve filmu neskutečně hluché byli samotní členové Vlny. Nikde nebyl totiž definován její účel, její náplň, její myšlenka, program... Vizuálně se sice členové lišili od ostatních, nějak se zdravili, nějak se nazývali, ale to bylo vše. Jaké poselství vlna nesla. Co na konci žáci oplakávali? Jen tu sounáležitost? Jistě, ta pro některé byla důležitá, zvláště pro ty, kteří se na prahu dospělosti cítili osamělí, odstrčení, diskriminovaní... Ale také to nemohlo být jen pro ty grafity a vylepování samolepek... Prostě tady jsem cítil díry v uvěřitelnosti příběhu. Základní schéma bylo však na jedničku. Experiment, zápal, první pochyby některých jedinců, fanatičnost i pád toho celého. Závěrečný úlek Wengera - a co dál, byl také skvělý. Za mne je to jen za 3 a půl bílé košile, jen kvůli tématu zvedám hodnocení nahoru... * * * * (22.12.2014)

Je (nejen v Německu) v dnešní době ještě možná diktatura? Je. Copak si někdo myslel opak? Copak někdo zapomněl na to, jak jsou lidé manipulativní? Copak někdo pochyboval o tom, že lidem chutná moc? Že rádi poslouchají o své výjimenosti, jedinečnosti, síle? Možná ano. A tak je dobře, že vznikl tento snímek Dennise Gansela. Zpočátku plyne vlna pomaleji, ale zajímavě se odráží od názorů studentů, aby ve finále vygradovala ve zhoubný (nicméně očekávaný) příboj. I když snímku chybí toužebná gradace, místy uvěřitelnost a celkově je docela plochý co se týče emocí zúčastněných a naratologie, první část filmu je opravdu utahaná a té závěrečné zase není věnováno dost prostoru, tak i přesto výpovědní hodnota Die Welle by neměla zůstat opomenuta. 3 a půl*. (09.05.2009)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)

To, co začalo jako nevinný experiment s těmi nejlepšími úmysly (kterými je cesta do pekla dlážděna, jak praví jedno přísloví) se zvrhlo do nevídaných rozměrů. Die Welle je opravdu výjimečný film, který nám ukazuje, jak snadno lze lidi (pozor, tohle není jen o Němcích, i když z historického hlediska byla právě tato země nejvhodnější volba) zmanipulovat a strhnout. Jistě, mohl bych vyčítat (jinak chytrému a dokonalému) scénáři, že zde jsou jen černobílé postavy (ty budeš ten zlý, ty ten nerozhodný) a že konec musí každý divák očekávat, ale stejně vás tahle Vlna (schválně ignoruju ten debilní distributorský název) smete. Je neskutečné, jak to Dennis Gansel (mimochodem, režisér filmu Holky to chtěj taky!) dokázal bravurně zrežírovat (líbila se mi např. myšlenka viny davu - i když máte sebe silnějšího "vůdce", tak vše záleží na davu a nadšení pro danou věc). Jak už jsem napsal - tahle Vlna vás opravdu smete. 100 %. P. S. Kdyby Jürgen Vogel a Jennifer Ulrich "utekli" do Hollywoodu, tak bych se vůbec nezlobil, oba byli skvělí. (20.03.2011)

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr (05.11.2008)