Hotel Transylvánia

Jsem stabilně přemlouvána, navštívit kino a zhlédnout dvojku. Jelikož jsem neviděla ani jedničku, šla jsem to omrknout, ať jsem v obraze. Možná byla chyba pustit si to s dabingem, protože se mi nelíbila narážka na Ducháčka, který všechno zařídí. Spousta vtipů byla křečovitá, z mnoha příšer jsem nadšením nehýřila a ta hudba mým šálkem houbičkového čaje rozhodně nebyla, není a nebude. Je to zvláštní. Jsem příznivcem animáků, a tenhle vypadal slibně, až jsem si říkala, proč tak dlouho otálím se zhlédnutím, ale nemůžu si pomoct ... nebavila jsem se tak, jak jsem očekávala. Rozesmál mě jedině šéf kuchyně Quasimodo a naplno jsem si užila jen perfektní létací zábavu na kulatých stolech. Ta bylo super! Já bych chtěla taky! ... no, a to je konec. (08.10.2015)

Film, který nelze úplně nenávidět, ale rozhodně ho nejde milovat. Je tu několik desítek opravdu výborných fórků (zombie-pomocníci, bingo, budící telefon, žravá gremlinka, prakticky cokoli s vlkem), ale omáčka je stokrát omletá říkanka pro nejmenší, tupě doslovná a v rámci vykreslení postav chaotická, neboť se často z minuty na minutu stává, že od "nesnáším tě" náhle postavy přeskočí k "BFF" atd.. Nenudil jsem se, ale tempo je tak rychlé, až je to únavné (hodně mi film připomínal seriály na Disney Chanel). A za písně bych střílel. Rapující Drákula mě bude ještě dlouho budit ze spaní. 50%. (08.10.2012)

Slušně zvládnuté po vizuální stránce, která zaujala, ale opravdu to není něco kvůli čemu bych celou dobu koukal na film s otevřenou pusou. I vtipy jsou celkem povedené, to určitě, děcka to milovat musí, ale příběh je vážně slabý. Třeba Frozen má vážně výborný příběh, který zaujme pětileté dítě i někoho o generaci staršího, ale tohle bylo takové příjemné veselé nic. A nevadil mi tu Adam Sandler, když byl jen slyšet jeho hlas, haha. (10.10.2015)

Třeskutě vtipná pohádka o mírumilovných krvesajích, kde je (nejen) moralizování vzhůru nohama, tempo vyprávění uhání doslova střelhbitě a hlavně - každých pár vteřin přijde fajn vtip a každých pár minut hláška či grimasa, která mě spolehlivě posílá do kolen. Přestože nedokážu vysvětlit, jak to téhle tvůrčí sestavě vyšlo, nebudu zakrývat, že ještě pěkných pár hodin po závěrečných titulcích jsem měl na tváři široký úsměv. I třeba díky Mavis, do které jsem se stihl zamilovat už během úvodní pětiminutovky. (05.08.2013)

Lidi o strašidlech říkají spoustu ošklivých a nepravdivých věcí, třeba to, že upíři sají krev. Ale fuj, co si myslí, že by požírali něco trejfe, hnusnou lidskou krev? A vlkodlaci že jsou zlí? Takoví rozkošní vlci a ta jejich štěňátka, celá smečka těch nevycválaných zmet... bratránci drazí. Když chcete odsuzovat, zameťte si před vlastním prahem, já tam pak zkusím strčit prstík nebo dva a běda vám, jak budete asociální a skřípnete mi ho mezi dveře. To bych musela ... s vlídným úsměvem zkusit znovu podruhé, nebo po sto osmé, nebo po milion šesté, protože my strašidla jsme přímo nelidsky báječná stvoření. A je s námi neuvěřitelná sranda. Ona taky možnost měnit se v netopýra, létat na stole či na koštěti, používat draka k vyhřívání sauny nudu prakticky nepřipouští. Jedna věc funguje stejně ve světě strašidel i lidí, když se na někoho podíváte a ozve se to magické (vida, kouzlo, takže to patří přeci jen k nám) "cink". Jo, lidi, mějte rádi svoje strašidla. (22.07.2013)