Harry Potter a Dary smrti - 2.

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

"Jedného dňa to pochopí." Napriek mnohým zakopnutiam (miestami je ich viac, než by bolo milé) ako-tak a s prižmúreným okom (dvoma?) dôstojné ukončenie legendárnej ságy, ktorá ovplyvnila minimálne jednu generáciu. Paradoxne, hoci má snímka viac ako dve hodiny, nestačí to. Vlastne je to strašne málo. Najmä v porovnaní s Darmi smrti 1, ktoré mali o štvrťhodinu viac a pritom sa v nich dialo o polovicu menej. Dojemná rozlúčka s postavami, ktoré sme si behom pokračovaní (a rokov) zamilovali, je to, čo mi v Daroch smrti 2 chýbalo najviac. Hagrid bol v predchádzajúcich dieloch líčený ako postava, ktorá je Harrymu pomaly ešte bližšie, ako Dumbledore. A to už je vážne čo povedať. A tu? Tu má len miniatúrny, navyše nie veľmi šťastne zvolený priestor. Vôbec, tvorcovia v poslednej časti zjavne (bohužiaľ) uprednostnili akciu pred dôstojným zakončením príbehov postáv, ktoré v predchádzajúcich dieloch hrali v Harryho živote kľúčovú rolu, no v Daroch smrti 2 je s nimi narábané ako keby nič neznamenali (McGonagall). Čo tvorcom asi nikdy neodpustím, je spôsob, akým ako v Daroch smrti 1, tak tu, použili v súvislosti s likvidáciou hneď niekoľkých dôležitých postáv mimo záber. Zrazu ich telá ležia na zemi. Toto som snáď ešte nezažil a to pozerám filmy od konca 80. rokov. Zarazila ma (opäť) nezrozumiteľnosť sveta. Niekedy nie je problém mávnutím paličky opraviť zničený dom a inokedy treba školníka s metlou. Lúpež v banke pôsobí ako naťahovanie času. Možno ak by sa vystrihla, bol by čas na menej akčnejšie, ale v skutočnosti pre univerzum stokrát zásadnejšie záležitosti (lepšie spracovať Dumbledoreove pohnútky, čo sa však nestalo a vinou toho riaditeľ pôsobí ako záporná kreatúra zneužívajúca malé dieťa pre svoje vlastné prekombinované účely). Napriek tomu všetkému sú Dary smrti 2 (relatívne) kvalitným ukončením epickej fantasy série. Vtipným, temným, relatívne drsným a určite dojemným (scéna s Dumbledoreom, stretnutie s mŕtvymi v nočnom lese, zrejme jedna z najsilnejších scén série alias skutočná pravda o Snapeovi). Som rád, že sem dali poslednú scénu; viem, že mnohým nesadla, ale podľa mňa ak by tu nebola, bol by to podraz. (18.01.2017)

Rozhodně nejsem jeden z těch roztěkaných fanatických fanoušků, kteří si kapesní kudličkou vyrývají do čela autentické blesky, nebo kteří bez ochrany šukají veverky, doufajíce ve zplození nějakého zrzavého retarda. Avšak jistými podezřelými a ne úplně legálními okolnostmi jsem byl donucen tuto průměrně kouzelnou ságu shlédnouti a nedobrovolně si na ni utvořit další ze své řady překrásných, interesantních názorů. Osobně jsem tyto fantastické cance tří sexuálně zcela neatraktivních dětí užíval primárně jako zvukovou kulisu během domácích operací svých hemeroidů, takže mně mohly uniknout některé detaily. Co si pamatuju, tak nějakej obří dědula s averzí k žiletkám, přinesl někomu ke dveřím v košíku pár sáčků kokainu, nebo to bylo mimino, kdoví, pak uběhla strašně dlouhá doba, kdy můj břich několikanásobně zvětšil svůj objem, pubické ochlupení se přestěhovalo na bradu, moje ještě nepočaté děti úspěšně odpromovaly a pak to mimino stálo tváří v tvář před svým pohlavním nepřítelem. Před tím kundím ksichtem (to není urážka, to je definice muže, jenž vypadá jako kunda), po kterém šel věčnost krát dva, stál tam před ním, oba drželi ve svých pařátech své malé hůlky a nenávistně si hleděli do očí. Okamžik, na který celá teen generace trpělivě čekala už od dob, kdy silnice ještě brázdila koňská spřežení a kdy kapavka v patnácti byla vzácností. Půlky se mně napětím sevřely tak silně, že bych v nich mohl drtit lomy a co se stalo? Zamířili na sebe hůlkami, z obrazovky vyprýštilo pár epilepťáky způsobujících barev a kundí ksicht jen tak zdechl. Konec. WTF?! Na tohle všichni čekali půl dětství? Rozhořčen a konsternován neepickou úrovní finálního souboje jsem navštívil knihovnu (čti torrenty), abych si koupil (čti stáhl) poslední díl ságy a spravil si chuť grandiózním soubojem alespoň v knižní formě. Veřte nevěřte, tam se souboj nesl v ještě retardovanějším duchu, cituji: "A Harry se spolehlivým umem chytače ji chytil do svých rukou, zatímco Voldemort byl odhozen dozadu, s rukama roztaženými. Tom Raddle dopadl na podlahu, jeho tělo bylo slabé a scvrklé, jeho bílé ruce prázdné a hadí hlava bezduchá a prázdná.". To je vše!!! Navíc, pokud nejste úplný idiot a máte smysl pro četbu, musí vám být záhy jasné, že toto překládal nějaký nevidomý autista. Po prameni jsem v rámci zachování duševního zdraví raději ani nepátral a tak jsem nechal ležet originál ladem. No já nevím, kdybych sepsal nebo zfilmoval včerejší incident, jak mi spadl chleba s nutelou namazanou stranou nahoru, jsem přesvědčen, že by to bylo akčnější a překvapivější víc, než tohle historické faux pas. (27.03.2014)

S Harry Potterem skončila jedna má kapitola dětství a dospívání. A konec to byl vskutku důstojný. Mé pocity bych popsala asi tak, že jsem byla smutná i šťastná zároveň. Jednoduše řečeno je to jízda od začátku do konce a kdo si stěžuje na slabý emocionální zážitek, zřejmě viděl film s dabingem, ten totiž hodně scénám ubral (byla jsem v kině na obou verzích, takže můžu srovnávat). Na mě zapůsobil nejsilněji asi příběh Severuse Snapea, kterého jsem do onoho momentu neměla ráda. Ten musel vzít dech snad každému. Po shlédnutí mě bolela hlava od zadržování slz, ale i bránice od smíchu, protože potterovský humor nescházel :)) Výborné a projednou zase nemám co vyčíst. No dobře, snad až ten neskutečně trapný konec, za který ale může Rowlingová, lépe se to natočit asi nedalo.. (16.07.2011)

Těšila jsem se na epické finále a to jsem dostala. Jistě, drobné výhrady mám. Z řady scén se dalo vyždímat mnohem víc a mohly být emocionálně působivější, což se týká hlavně smrti některých postav. Jejich smrt mimo záběr je nejspíš úlitba v rámci přístupnosti dětskému publiku. Na druhou stranu se tvůrci tentokrát zcela vyvarovali zbytečných "teen" vycpávek a chrlí na nás jednu monumentální akční scénu za druhou a občas si v téhle temné podívané dovolí i povedený vtípek. Jediným opravdu velkým kazem na kráse je 3D. Vzhledem k tomu, že se většina děje odehrává ve tmě, není místy kvůli tmavým scénám skoro nic vidět. Stále si ale myslím, že sedmý díl se neměl dělit na dvě části. Byli bychom ušetřeni zbytečně natahované první části a mohli si užít finále v celé své kráse. S tím se ale nedá nic dělat, důležité je, že završení potterovské ságy dopadlo více než dobře a my, fanoušci knih, můžeme být spokojení. (90 %) (11.07.2011)