Harry Potter a Dary smrti - 2.

Harry Potter je značně monotónní a natahovaná filmová série, jejímž předčasným vrcholem byl třetí díl, tedy Cuaronův Vězeň z Azkabanu - což není vůbec překvapivé. Pouze první čtyři knihy obstojí jako samostatná díla - každá má jednu určitou nosnou hlavní zápletku (pátrání po Kameni mudrců, legenda o Tajemné komnatě, nebezpečí plynoucí z uprchlého vězně, turnaj kouzelnických škol), zbylé tři knihy jsou pak značně natahovaným a dějově dohromady splývajícím maglajzem o "konečném boji dobra proti zlu". Připočte-li se k tomu fakt, že pouze třetí díl měl na starosti režisér, o němž se dá říct, že měl vyšší ambice než knihu nenápaditě rozpohybovat na plátně, je rozpačitost celé filmové ságy odkryta. Některým hardcore fanouškům to evidentně stačí, nic proti nim, nicméně je vtipné sledovat, jak snad každý z nich upřednostňuje (a současně odmítá) jinou epizodu. To by se dalo brát i jako důkaz o rozmanitosti jednotlivých epizod, já z toho však mám spíš pocit, že je to důkazem objektivní neuchopitelnosti celé ságy, takže v podstatě záleží jenom na tom, jak se jaký který fanoušek před jakým kterým filmem vyspal. No a k samotným Relikviím smrti 2 už jen krátce (protože dlouze to imho nemá význam). Snesu mdlé herectví v letních blockbusterech, snesu zkratkovitý a epizodní scénář, ale že je po vytoužené porážce Pána zla (na kterou všichni X let čekali) mezi lidmi v Bradavicích nálada, jako kdyby zdejší famfrpálový tým skončil na důležitém turnaji až třetí ze čtyř, a že důležité postavy umírají jen tak mimochodem mimo záběr bez jediné kapky emocí ... TO JE TEDA SÍLA! No a Epilog je stejně pitomej, jako ho napsala Rowlingová, takže zrovna kvůli němu si film nadávky nezaslouží :-D (20.07.2011)

Spíše zklamání. Za kladné stránky snímku si zaslouží pochvalu hlavně pěkné zpracování, práce s kamerou, efekty. Místy mi to dost připomínalo Pána Prstenů, což rozhodně není mínus. Peníze vložené do tohoto závěrečného snímku jsou rozhodně vidět. Mínusem tohoto filmu je pod všemi těmi penězi přílišná odcizelost. Musím se přiznat, přestože jsem pravidelný divák kouzelníkovy série tak, že bych byl ke konci našponováný a měl strach o hlavní postavy, to rozhodně ne. Vrcholem toho všeho byl závěrečný proslov jedné z vedlejších postav, kdy se Voldemort zmočnuje Bradavic a kouzelníci přecházejí na jeho stranu. Tohle mě rozhodně k slzám nedojme. Poslední Harry Potter tedy ve finále působí jako kvalitní filmové zpracování ale pro mě bez duše a bez jakéhokoliv důvodu podívat se to podruhé. 70% (07.08.2011)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

Oproti katastrofální části jedna znatelný progres. Harry, Ron a Hermiona už nepřipomínají twilightovskou trojku a na emopůtky zvysoka kašlou: míří nekompromisně k finálnímu aktu. Ten Yates servíruje v opulentním blockbusterovém hávů a nakonec přidává... i ty emoce. I když jsem se teda těšil, že budu brečet, což se nakonec nestalo. 80% (22.11.2011)

Konec jedné ságy. Poslední díl je opět dost natahovaný, nic se v něm pořádně nestane, spíše než akční je Harry pouze efekt(iv)ní, vysvětlování je tu těžce zkratkovité a to nejhorší na závěr, divák se tu opět stává jen hloupým jedincem, který si musí část příběhu a různá propojení domýšlet. Tahle divácká nepřívětivost mě cca od půlky ságy hodně mrzí, ale když to Kloves lépe neumí, co s tím. Po stránce technické, režijní i hudební tady snad nic vytknout nejde, protože Yates aspol. dokážou některé scény vygradovat do hromady emocí (pochopení Snapea, tiché probíhání Bradavicemi) a v těch slabých prostě nemají z čeho vařit, když jim scénář, možná ani předloha, nedali jinou možnost (nebelvírský "konstrukt"). I ty vedlejší postavy hrané výjimečnými herci si zasloužily více, než umírat jen tak mimo obraz bez divákova. Yates dokončil, co Columbus započal a sága má konec, za který se rozhodně nemusí stydět. PS: já s Harrym nevyrůstal, takže žádný sentiment necítím a pohádkové "(mateřská) láska všechno zlo překoná" tuplem ne. Delší verze. (18.07.2011)