Harry Potter a Dary smrti - 2.

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

Poslední Potter rozdělením trpí. Zatímco 7 1/2 (úvod) funguje i bez finále, tak 2/2 (finále) bez úvodu už nešmakuje tak dobře (až se podívám na oba díly po sobě, nejspíš ten problém zmizí). Navíc se toho musí hodně stihnout a tak se většina věcí říká místo, aby se ukazovala a tak je například Brumbálovo záporáctví osekáno jen na pár pochybných větiček. To je, ale zase jenom problém scénáře a Klovesova osekávání jak jsme byli zvyklí z dřívějška. Jinak Yates kočíruje poslední zářez malého Harryho celkem slušně, jen je vidět že nemá čas věnovat se všem těm smrtím tak jak by chtěl a důležité postavy padají jako mouchy v bitvách, které nevidíme. Ale ono je to stejně o Harrym. Především o Harrym. Ten kluk došel sakra dlouhou cestu, stejně jako my s ním a finále v podstatě nezklame. Herci výborní, konečně dostal zase trochu prostoru Alan Rickman, který si kradl pro sebe nejlepší kousky filmu a i Ralph Fiennes jako Voldy si to patřičně vychutnává (stejně jako já jsem si vychutnával posmívání Nevillovi - bravůrní, tohle v Potterech vždycky trochu chybělo). No přiznám se, že mě tahle sága nakonec dostala. Kdysi jsem se posmíval knížkám o brýlatém klukovi, než jsem se nechal přesvědčit a před těmi deseti lety šel do Novojičínského kina. Dnes v tom samém kině, ale o deset let později, jsem si řekl, že jsem udělal dobře, když jsem nakonec šel. Choval jste ho jako prase na porážku. (18.07.2011)

|| Scenár: Steve Kloves | Hudba: Alexandre Desplat / John Williams, Nicholas Hooper | Produkcia: David Heyman David Barron, J. K. Rowling | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 250 miliónov $ | Tržby: 1,220,476,000 $ || V tomto filme všetko končí. Ako hovorí aj plagát. Comment uner construction...Ps: Nežeby som s tým komentárom súhlasil, ale prečítať sa oplatí: Verbal (25.07.2011)

Tak nám mudlům zazvonil zvonec a s čarodejnickým dobrodružstvím z Bradavic máme konec. A abych řek pravdu, je mě to tak trošku líto a zřejmě se mě bude i stýskat, hlavně po tom co jsem viděl tohle finále. Původně jsem komentář ani psát nechtěl, přece jen k Harrymu jsem se vyjádřil 7x, všechny slovní obraty byly vyčerpány, vtipy i rádobyvtipy došly a fantazie na nějaký originální komentáře je vyprodána. Jenže to si můžu říkat co chci, pak si hačnu do pohodlné sedačky proměním 130 minut svýho života v nádherný rychle ubíhající zážitek a až když dobíhají poslední titulky ke druhé smrtící relikvii, přilétají moje myšlenky z Bradavic zpátky na runway reality. Od prvních minut se mě moje sledování proměnilo v tiché nadšení ze všeho. Poprvé mě dokonce nevadil ani Daniel, který zde má spolu s Ralphem asi nejvíc prostoru. Za pochvalu stojí samotný finále, kdy já jako nečtenář opravdu absolutně netušil jak to všechno dopadne, tohle bylo napsaný tak výtečně, že by i panáček Mišelin dal nejvyšší ocenění. Na co dlouho nezapomenu je bitva o Bradavice, to když jsme viděl, tak jsem se v kině proměnil ve spokojeností si pochrochtávající kus masa. Pohled Draca vs Harryho v tom kabinetu, to taky trvalo to krátce, ale pořád to mám uložený v hlavě. Tom Felton měl ve filmu minimum prostoru, ale tahle scéna byla jeho a řadí se na absolutní vrchol celé série. Samostatnou kapitolou je pak postava Snapa a Alanův herecký výkon, to i popcorn lez vedle sedícím holkám z krabičky, aby se kouknul jak to s ním vlastně dopadne. Nemá cenu to tady zasypávat písmenkama. Tenhle film je prostě jak dokonalej chlap, má v sobě sílu, charisma, tajemství, inteligenci, emoce, sebevědomí, upřimnost a nechyběl mu ani smysl pro humor a nadhled, že závěre filmu ? Žádná filmová série nemá tak důstojný zakončení jak Harry Potter. (21.07.2011)

It all ends. A končí to naozaj dôstojne, pričom divák, ktorý s Harrym Potterom čo to preskákal zákonite nemôže zostať chladným. I keď zostávam hlavne fanúšikom kníh, filmové adaptácie im hanbu nerobia a v niektorých momentoch ich aj prekonávajú. Za tých 10 rokov sa pritom zmenilo dosť a David Yates diel od dielu dokazoval, že jeho voľba bola správna. Platí to aj pri Relikviách smrti 2, to je ale hlavne zásluha knihy, ako finále a vyvrcholenie to funguje na jednotku, i tak sa ale nemôžem zbaviť dojmu, že ako jeden veľký film by to fungovalo ešte lepšie. Ani tak by zrejme nešlo o bezchybnú záležitosť, pretože to samotného finále dej plynie skôr cez jednotlivé momenty a nie úplne prirodzeným spôsobom. Vizuálne a herecky však prvotriedne a nostalgia pri epilógu je u čitateľov kníh zaručená tak či tak, pričom v konečnom dôsledku je práve to je to hlavné. Jedna sága jednej generácie definitívne skončila a nám neostáva nič iné, len na ňu spomínať. (18.07.2011)