Harry Potter a Dary smrti - 2.

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

"Jedného dňa to pochopí." Napriek mnohým zakopnutiam (miestami je ich viac, než by bolo milé) ako-tak a s prižmúreným okom (dvoma?) dôstojné ukončenie legendárnej ságy, ktorá ovplyvnila minimálne jednu generáciu. Paradoxne, hoci má snímka viac ako dve hodiny, nestačí to. Vlastne je to strašne málo. Najmä v porovnaní s Darmi smrti 1, ktoré mali o štvrťhodinu viac a pritom sa v nich dialo o polovicu menej. Dojemná rozlúčka s postavami, ktoré sme si behom pokračovaní (a rokov) zamilovali, je to, čo mi v Daroch smrti 2 chýbalo najviac. Hagrid bol v predchádzajúcich dieloch líčený ako postava, ktorá je Harrymu pomaly ešte bližšie, ako Dumbledore. A to už je vážne čo povedať. A tu? Tu má len miniatúrny, navyše nie veľmi šťastne zvolený priestor. Vôbec, tvorcovia v poslednej časti zjavne (bohužiaľ) uprednostnili akciu pred dôstojným zakončením príbehov postáv, ktoré v predchádzajúcich dieloch hrali v Harryho živote kľúčovú rolu, no v Daroch smrti 2 je s nimi narábané ako keby nič neznamenali (McGonagall). Čo tvorcom asi nikdy neodpustím, je spôsob, akým ako v Daroch smrti 1, tak tu, použili v súvislosti s likvidáciou hneď niekoľkých dôležitých postáv mimo záber. Zrazu ich telá ležia na zemi. Toto som snáď ešte nezažil a to pozerám filmy od konca 80. rokov. Zarazila ma (opäť) nezrozumiteľnosť sveta. Niekedy nie je problém mávnutím paličky opraviť zničený dom a inokedy treba školníka s metlou. Lúpež v banke pôsobí ako naťahovanie času. Možno ak by sa vystrihla, bol by čas na menej akčnejšie, ale v skutočnosti pre univerzum stokrát zásadnejšie záležitosti (lepšie spracovať Dumbledoreove pohnútky, čo sa však nestalo a vinou toho riaditeľ pôsobí ako záporná kreatúra zneužívajúca malé dieťa pre svoje vlastné prekombinované účely). Napriek tomu všetkému sú Dary smrti 2 (relatívne) kvalitným ukončením epickej fantasy série. Vtipným, temným, relatívne drsným a určite dojemným (scéna s Dumbledoreom, stretnutie s mŕtvymi v nočnom lese, zrejme jedna z najsilnejších scén série alias skutočná pravda o Snapeovi). Som rád, že sem dali poslednú scénu; viem, že mnohým nesadla, ale podľa mňa ak by tu nebola, bol by to podraz. (18.01.2017)

Ani nevím, jestli jsem závěr ságy dopředu zatracoval, nebo doufal v epesní konec. Asi ani jedno a to se ukázalo jako nejlepší možné rozpoložení, při kterém zapomenete na předsudky a necháte film udělat zbytek. Už předem recenzenti varovali před 3D, ale musim zmínit, že já jsem žádná hluchá místa v temných částech filmu nenašel (nutno dodat, že ani kolega ne a to nemusel ani na chvilku odvrátit zrak od děje, kvůli zápasení s dvěma brýlemi naráz - jojo, 3D a uživatelé dioptrických dalekohledů nejdou dohromady (politujte nás!). Několikrát mi v posledním týdnu projela hlavou myšlenka, že bych rozhodně nechtěl být v kůži Davida Yatese a nést na ramenou tu odpovědnost. Vědomí, že se musíte zavděčit nejen filmovým nadšencům, ale především (a to je ta těžší část) fandům knižní předlohy.. Sám se řadím do druhé skupiny a stále nemůžu uvěřit, že se mu to takřka povedlo. Měl bych samozřejmě nespočet výtek v rámci rozdílů předlohy - filmu, ale nebudu je tady ze strachu ze spoilerů rozebírat a asi žádný zastánce knihy nemohl čekat, že by byl na 100% uspokojen. Já beru Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II jako jeden z nejlepších dílů série a rozhodně jako důstojné zakončení Potterovské éry - 90%. PS: Po druhé projekci první části jsem musel i jí zvednout hodnocení, takže v zásadě velká spojenost. (14.07.2011)

Bavila jsem se víc než u předchozího dílu s pracovním názvem 'reklama na britské lesy'; za to ty tři hvězdy. To je ale asi tak začátek a konec kladné části mého komentáře, protože ono 'velkolepé finále' si v mnoha ohledech představuji naprosto jinak. Místo jakéhosi stupňovaného napětí tu máte akci, která neustále v průběhu filmu začíná a končí, místo inteligentních, byť možná lehce patetických promluv ze sebe postavy chrlí jen stokrát omleté fráze, místo emocionálně vypjatých úmrtí některých hrdinů se na konci 'jen mezi řečí' dozvíte, kdo vlastně zemřel. Spojte si to dohromady s milionem logických zádrhelů, kterými trpí již předloha (Pokud Harry slyší vitály, proč k němu nemluvil již deník nebo Brumbálův prsten? Pokud v bance Gringottových nefunguje magie, jak může Hermiona všechny zachránit vznášecím kouzlem?), desítku nevtipných hlášek a několik 'hollywoodských' scén (polibek uprostřed bitevní vřavy), které bych se styděla zařadit i do filmu béčkové kvality; a možná pochopíte, proč i tříhvězdičkové hodnocení je více než laskavé. První část Relikvie smrti měla pár slušných scén, celkově se v ní však nic nestalo a byla více než zdlouhavá. Druhý díl má více zápletek, díky kterým příběh pořád někam směřuje a vyvíjí se, jejich zvárnění mi ale kvalitou připomíná onen děsivý epilog s 'Albusem Severusem'. (14.07.2011)

Nikoli dokonalé, ale má to k tomu velmi blízko. Harry dospěl a ve svém finále naservíroval druhý nejlepší díl série. Tentokrát už žádná pohádka, ale plnohodnotná válečná vřava. Extra body za to, že tvůrci konečně dali prostor fenomenálnímu Alanu Rickmanovi. Téměř absolutní spokojenost, kterou mírně čeřil jen dabing, debilní 3D (většinu času se film odehrává za tmy/šera a tudíž se člověk musí hodně snažit, aby něco viděl) a otravné odrovnávání důležitých postav mimo obraz. (11.07.2011)