Réžia:
Antonello GrimaldiKamera:
Alessandro PesciHudba:
Paolo BuonvinoHrajú:
Nanni Moretti, Valeria Golino, Isabella Ferrari, Alessandro Gassman, Silvio Orlando, Hippolyte Girardot, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Denis Podalydès (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pietro sa stále nevie striasť intenzívneho pocitu, v ktorom sa strieda chaos s tichom. Od smrti manželky nevie, čo je to pokoj. Smrť milovanej ženy prišla celkom nečakane, a odvtedy pociťuje trýznivú bolesť osamotenia. Jedného dňa, keď odvezie svoju dcérku Claudiu do školy, ostane sedieť v aute. Pozoruje bezprostredné okolie, všíma si správanie nadriadených, kolegov, okoloidúcich. Rozhodne sa v tom pokračovať, napriek rozpakom a nepochopeniu jeho známych. Po čase zisťuje, že pomaly prichádza uzdravenie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Film na začátku po vzoru Morettiho "Synova pokoje" žene děj na melodramatickou hranu a postupně se zklidňuje a prosvětluje, aby skončil div ne jako romantická komedie. Ač dotyčný - jako herec a ještě víc jako režisér - patří k mým oblíbencům, protiví se mi, jak "Klidný chaos" sobělibému hlavnímu představiteli a spoluscénáristovi pochlebuje. Kdyby režisér vystřihl celý motiv záchrany tonoucí, návaznou erotickou scénu a vstupy děvčete s bernardýnem, tím jediným, co by utrpělo, by byl sexappeal Pietra/Nanniho. Se "Synovým pokojem" sdílí "Klidný chaos" rovněž sadu švarných melodií a tváří (= takřečený francouzský příznak). Třeba dodat, že i v tomto ohledu je Moretti šikovnější než Grimaldi. ()
dost zvláštní film, dobře vytváří náladu, jak pomalým tempem filmu, tak figurkami, které se ve filmu opakovaně objevují a také použitou muzikou. Úplně mi nesedí, že se člověk toho moc nedozví, ani jak to bylo doopravdy s jeho manželstvím ani pravdu okolo fúze. A pak mi vadila jistá nelogičnost příběhu, kdy za člověkem, který se celé dny motá parkem u školy, dochází lidi z managementu firmy a nabízejí mu lukrativní pozici, místo aby ho vyrazili. Přijde mi zkrátka poněkud zvláštní, že nikdo nemá problém s tím, že nechodí do práce. Rušivá byla i dospělácká promluva do duše od malé holky, úplně mimo realitu. ()
Na pět hvězdiček film rozhodně nemohl aspirovat, připočtu-li k tomu ještě padající sníh, pro mne zcela nepochopitelné řeči o fúzi firem a dospělácký proslov dcerušky na závěr, tak musím ubrat ještě jednu. Námět bezesporu zajímavý, jen jsem nepochopil, čím se vlastně ten Pietro živil v době, kdy postával celé dni před školou, a proč ho vůbec ve firmě ještě zaměstnávali. ()
Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [80%] ()
Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (2)
- Úvodní scéna filmu stála Eleonoru Simoncini (Isabella Ferrari) takřka život, když se během filmování téměř utopila. (Conspi)
- Jolanda (Kasia Smutniak) ve filmu místy nosí tričko s logem kapely The Who, jejímž velkým fanouškem režisér filmu Antonello Grimaldi je. Ten, jak se přiznal, zakoupil tričko během návštěvy koncertu kapely v létě roku 2007 v italské Veroně. (Conspi)
Reklama