13 dní

Třináct dní je v podstatě dokumentární rekonstrukcí. Nebo alespoň podle toho, co o Karibské krizi vím, tak vývoj filmu odpovídá realitě. Samozřejmě neznám zákulisní vyjednávání, ale souboj jestřábů (Pentagon a někteří ministři) a hrdliček (zejména Bobby, který tehdy zastínil svého bratra) jsem si takhle nějak představoval. Podle historiků je dneska už jasné, že si ani jedna strana válku nepřála (umístěním raket na Kubu neměl Chruščov v úmyslu USA napadnout, ale postrašit), takže Karibská krize byla především válka nervů. Pravdou je, že zejména díky váznoucí komunikaci se tehdy svět ocitnul asi nejblíže k WW3, tj. ke své apokalypse. Karibská krize v podstatě nikomu neprospěla (snad s výjimkou Castra), což bylo docela dobře vidět i ve filmu. Ten si i přes svoji délku udržoval vysokou míru napětí, plně odpovídající atmosféře oněch třinácti říjnových dnů roku 1962. (04.02.2011)

Nečekaně dobré! Film má více než dvě hodiny a spoustu dialogů, ale ani jednu minutu jsem se nenudil a hltal jsem jednu scénu za druhou. Ubíhalo to neuvěřitelně svižně. Moc zajímavé ( dozvěděl jsem se hodně nového ), strhující a napínavé. K hereckým výkonů bych neměl žádnou výtku. Všechno je to působivě nasnímáno ( Andrzej Bartkowiak ), sestříháno a celý film na mě dolehl. Některé scény ke konci, které by možná v hůře natočených filmech působily pateticky nebo trapně mě dostaly svou potřebností a naléhavostí. Super! Jeden z nejlepších Costnerových filmů. (11.10.2004)

Prezident Kennedy: „Kto, do pekla, schválil tento raketový test?“ Bob Kennedy: „Kto myslíš? Boh vie, ako to budú komunikovať Sovieti...“ Kenny O'Donnell: „Komunikovať so Sovietmi? Nedokážeme komunikovať ani s Pentagonom - a to je len cez tú prekliatu rieku!“ Ide o napínavé skúmanie vypätého okamihu v dejinách. Ja som v tom čase ešte nebola na svete, dejepis sme sa za socializmu učili jedine zo „správneho“ uhla pohľadu a tak si matne pamätám zmienku o kubánskej kríze. Lepšie je opýtať sa pamätníkov v rodine. Mamka mi teda porozprávala, že sedeli celá rodina pri rádiu (televízor ešte nebol) a plakali zo strachu, že bude vojna. Mama mala 15 rokov. A jej rodičia ešte mali čerstvý obraz o hrôzach druhej svetovej vojny, ktorú zažili. Ešte zaujímavejší príbeh mám od uja, bol v tom čase vojakom základnej vojenskej služby - vojaci boli v plnej pohotovosti a čakali len na moment, kedy to naozaj príde. Z filmu pre mňa vyplýva povinnosť ľudstva pripomínať si takéto dôležité a osudové okamihy, aby sa už nikdy nezopakovali. Snáď. K filmu samotnému – potešilo ma herecké obsadenie a nemala som pocit, že film rozpráva o udalosti len zo strany dokonalých a neomylných Američanov. Naopak, cítiť tu závažnosť každého vysloveného slova a pocit, že šachové figúrky sa pohybovali po zamínovanom poli. Možno v skutočnosti nemal O'Donnell taký vplyv na prezidenta, ale Kevin Costner tieto charakterové úlohy zvláda vždy na úrovni. Trochu mi chýbala ešte tiesnivejšia atmosféra bezvýchodiskovosti. Robert McNamara: „Toto nie je blokáda. Toto je jazyk. Nový slovník, aký svet ešte nevidel! Toto je komunikácia prezidenta Kennedyho so sekretárom Chruščovom!“ (02.08.2024)

Tak si Kevin po rokoch vyprodukoval taký prequel k JFK v ktorom nám ukázal dôležitú epizódku v Kennedyho kariére. Pred rokmi ma tento film príliš nezaujal, ale teraz mi to štruktúrou pripomínalo tie civilné dobrodružsvá Jacka Ryana v ktorých sa snažil zabrániť globálnemu nešťastiu. Tentokrát je to silnejšie o to viac, že to bola skutočná kríza. Zaujímavejší ako skoro až šachovo pojatý boj s rusmi, bol pre mňa Kennedyho boj s vlastnými podriadenými a hlavne so všetkými tými generálmi, ktorí by hneď na všetkých útočili. Z hereckého obsadenie vládne Bruce Greenwood ako John F. Kennedy, aj keď sa na neho príliš nepodobá, Steven Culp ako mladší Kennedy, ale všetkých zatienil tentoraz už ostrieľaný mazák Kevin Costner ako Kennedyho poradca. K dokonalosti by tomu chýbal len náhľad na ruskú stranu. Jak to prebiehalo u nich a čo presne boli ich zámery. Ale aj v tomto prevedení to je vydarený politický thriller. 8/10. (14.11.2021)

Pamätám si na nefalšované napätie, ktoré sme ako študenti priemyslovky zažívali pri sledovaní času, v ktorom malo vypršať ultimátum. Preto som sa na tento film tešil. Bohužiaľ opätovne som ma pocit nevyužitej príležitosti. Za najväčšiu chybu považujem chýbajúcu atmosféru. To, že svet sa ocitol na pokraji jadrovej katastrofy, bolo z filmu cítiť iba sporadicky. Rovnako sa mi nepozdávalo centralizované postavenie prezidentovho poradcu stvárneného spoluproducentom filmu Kevinom Costnerom. Dobre bolo ukázané, aké nebezpečenstvo pri rozhodovaní o otázkach bytia a nebytia má generalita a admiralita trasúca sa na možnosť stlačiť si gombík  a zahrať si ruskú ruletu s plným zásobníkom v nádeji, že to dobre dopadne. (01.08.2021)