13 dní

Kubánska kríza mohla znamenať jadrovú vojnu. Rakety rozmiestnené v nebezpečnej blízkosti amerického pobrežia počas najtvrdšieho odbobia studenej vojny mohli byť kedykoľvek odpálené. A rokovanie hláv zúčastnených veľmocí o ich odstránení trvalo takmer 2 týždne. Vynikajúca konverzačka so skvele zapracovaným podprahovým napätím sa opiera hlavne o vynikajúce herecké výkony na čele s Kevinom Costnerom čoby poradcom prezidenta Kennedyho. Málo známa pecka, z ktorej mrazí, keď si uvedomíte, ako málo chýbalo, aby svet tak, ako ho teraz poznáme, neexistoval. (30.03.2016)

Čekal jsem něco více ve stylu Stoneova JFK, bohužel zde byly jen určité záblesky. Jistě se jedná o poměrně hodnotnou lekci z dějepisu, ale bojím se že kdyby snímek natočila druhá strana tak by zase vyzníval v jejich prospěch. Kevin Costner poměrně obyčejný výkon a Bruce Greenwood mě třeba nepřesvědčil v roli Kennedyho vůbec. (19.11.2013)

Umě zvládnutý politický thriller, jenž vypadá jako by vzešel z dílny mistra tohoto žánru jímž byl Alan J. Pakula (Všichni starostovi muži či Případ pelikán). Rozebíraní otázky jak mohla vyvrcholit třináctidenní krize, že stačilo málo a svět odnesl mocnářské tahy jadernou válkou. Roger Donaldson (který konečně překonal svůj vlastní filmový stín) vsadil na dvě karty z nichž ta první bylo slušné herecké obsazení, kterému vévodí Kevin Costner (pro kterého tohle bylo rozhodně zase vzkříšení jeho uhnívající kariéry) a tou druhou je slušná atmosféra na níž příběh stojí jako dům na svých základech. Za dost slušnou kamerou stojí známé jméno Andrzeje Bartkowiaka, který dodal pro leckoho nijak zvláště spádnému ději značnou působivost. I když tohle nikdy nebyl můj top žánr, ke kterému by tíhlo mé já jak srdce fotbalistova k míči, o těhle událostech jsem kdysi viděl dokument, takže bylo velmi zajímavé sledovat jak daleko se film přiblíží či vzdálí. Tudíž mé hodnocení se pohybuje někde na hranici tří a půl hvězdiček. (03.10.2004)

Moc politické a pro Američany. Costner pořád dělá, že nechce prezidentovi lozit do řiti, ale stejně to dělá. Zdálo se mi, že se tam pořád dokola točí o tom samým. Takže z tohohle filmu na mě dýchnul tento závěr: Americká paranoia, blbost a pobožnost je nekonečná. Celý to bylo braný jen z americký strany, takže jsem tomu věřil sotva z poloviny. Hezký byly povedený výbuchy atomovek hned na začátku, ale to je tak všechno, co ve mě probudilo aspoň trochu zájmu. Hm, koukám, že takhle nízko hodnotím jako jediný. Ale kecy si nechte do školky pro předčasně vyvinuté kvákozoby luční a rači se smiřte s mým názorem. (13.08.2008)

Zdramatizování událostí, které málem poslaly svět do smrtícího jaderného víru, je na americké poměry nečekaně uměřené, bez patosu a melodramatu. Přesto však osudové momenty viděné očima Kennedyho poradce dodnes mrazí hrůzou, která byla na dosah. Bylo to fakt o chlup. Sledujeme vysokou hru lidí s různými záměry a motivy, kdy se tančí na hraně katastrofy. Snímek se skládá převážně z dialogů popisující krizi den po dni. Tenhle příběh by neměl být nikdy zapomenut, i když drásá představou, že stačilo jen málo a všechno by bylo jinak. A že to „málo“ platí i dnes, protože jaderné zbraně tu jsou stále, a když je dostane na povel někdo, kdo nemá žádné zábrany, můžeme tohle zažít znovu a s mnohem horším koncem. SHRNUTÍ: Poučení: lhali, lžou a vždycky lhát budou, i když už nejsou SSSR. (17.10.2022)