Drive

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)

Ryan Gosling, ze kterého údajně vlhne i suchý beton, si střihl perfektní roli nemluvného autisty, jehož genitálie očividně nejsou kompatibilní se standardními prototypy kund, proto se snaží holce přivodit orgasmus tím, že ji vozí po kanálech. Jeho repertoár obsahuje hned celé dva typy výrazů; první je "tvářím se jako piča" a druhý "tvářím se jako piča, ale je tma, takže to nejde vidět", a když už se nešťastník pokusí o úsměv, vypadá jako Macaulay Culkin na kokainu. Nuda na druhou krát tři a v závěru nám parta neandrtálců na tři vteřiny velkoryse zašermuje pistolkama a nožíkama, aby se jako neřeklo, nicméně děj je předvídatelný asi jako pedofil na dětském hřišti. Což o to, on si i metamfetaminový král jen tak mimochodem odskočil na roli nebetyčného debila. A abych nebyl za úplného génia, který by to všechno natočil daleko líp a tady to jen pomlouvá, protože nikdy nic nedokázal a všem jen strašně závidí, tak jsem asi dvě hodiny přemýšlel nad tím, že bych tam lupnul jednu hvězdu za tu vysoce šukézní prcinu s perfektníma kozama, ze který mi celou dobu stál stožár, ale bohužel tam žádná nebyla. (16.05.2014)

Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky kluka z plakátu, rytíře na bílém koni. Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší. (06.09.2011)

Tak zas jednou poplavu proti proudu, jelikož jsem asi úplně vymrdaná a nedokážu ocenit krásu veledíla jménem Drive. Rájn zde předvádí více než strhující výron a hlavně pasáže, kde mlčí a čumí do prázda, do zdi, do blba či do prdele, mě vždy dostaly do kolen a snažila jsem se mu skrz obrazovku podstrčit sošku zlatýho panáčka, protože Rájn určitě ztratil své oblíbené dildo a proto je celej film tak kolosálně mimo. Naštěstí v roce 2011 byli Oscaři, přeci jen více normální a tak, zatímco letos by za zírání do blba byl minimálně nominovanej, v roce 2011 se všichni vysrali jak na něj, tak na film, režiséra, scénář, kameru, hudbu...prostě všichni věděli, že ten film je strašná píčovina, která se bude líbit Rájenově mamce, jeho psovi a pak uživatelům CSFD, kde film o hovně, zahranej na hovno směle trčí na 79. místě v kategorii nejoblíbenějších. Název filmu je výsměch, jelikož drivování si užijete asi tolik jako somálci sněhu. Ok, pár drive scén(pokud je jich víc, zaspala jsem je), kde jedna člověka probudí, aby byl chvilku na to znovu uspán. Irenin manžel Standard podává nestandardní výron, jelikož je úplně na piču a smrt jsem mu přála od začátku až do chvíle kdy chcípnul. Sečteno podtrženo bučící láska autisty Rájena a sousedky Irene, mě chytila za rodidla asi tolik jako buzeranta šedesátiletá běhna, co mu nabídne vykouření dásněma za dva tácy. TFUJ (31.03.2018)

Lepší film jsem letos v kině neviděl. Zasněná, posmutnělá artová gangsterka s extrémně charismatickou hlavní postavou a dokonalým soundtrackem. Husí kůže byla, a ne jednou. Drive je vlastně takový kompilát předchozích Refnových filmů (všechny jsem si předem poctivě nakoukal). Jako kdyby byl Pusher natočen stejně líbivou kamerou jako Valhalla Rising, obohacen splynutím hudby a obrazu z Bronsona a smíchán s nejednoznačnou atmosférou Fear X. Film, který se dá bez problémů označit adjektivem "krásný", ačkoli se v něm drtí prsty kladivem, rozstřelují hlavy a podřezávají krky. Pro mě mistrovské dílo bez jediné chyby či kazu, ale jak už několikrát zaznělo - určitě ne pro každého. A Real Hero mi hraje už asi hodinu v kuse. (16.09.2011)