Drive

Jízda, která tvrdě přibouchne do sedadla a dlouho nechce pustit. Napínavé k prasknutí, akčně-artovější než Michael Mann a jiní subžánroví souputníci a nápady narvané do poslední vteřiny. Gangsterek jsme viděli hodně a mlčenliví hrdinové se na plátně také objevují už nějaký ten pátek. Ale abych na nějaký film zkrátka musel běžet do kina hned druhý den znovu, to se mi ještě nestalo. I kdybych měl jen sledovat návaznost pomalých scén nebo vychutnávat každý tón soundtracku. (17.09.2011)

Jsem zvyklej hodnotit filmy v co nejkratší době po projekci, abych při psaní využil emoce, kterejma mě film nadupal, ale Drive je jinej případ. Tady to chtělo nechat uležet a přehrávat si to v hlavě sem a zase tam, abych nechal pocitům z tohoto filmu čas na zrání. Musím se přiznat, že mě na začátku zklamalo, že práci filmového kaskadérství se tam věnuje jen jedna scéna a to ještě velmi, velmi okrajově. Nicméně o tom prostě film ani omylem není, byť je to hlavní "řidičův" job. Tohle je hodně intimní věcička takzvaně z dušičky filmařské do dušičky divácké. Příběh působí velmi reálně, tedy až na brutalitu vražd, ale to neva, protože život to je takovej citrón kterej je občas pokapanej cukrem. Drive se několikrát projel v mý hlavě, aby pak s přehledem zaparkoval v mým srdci a něco mě říká, že parkovný tam bude mít předplacený na hodně dlouhou dobu. (05.10.2011)

Nicolasovi Windingu Refnovi jsou očividně žánrové mantinely až příliš těsné a zrazují ho od výraznějšího přesahu. Ve výsledku, tak Drive působí spíše jako odtažitá instalace násilí, kdy se jen pasivně posunujeme po ose explicitní krutosti. Pokud uhrančivá atmosféra zmaru velkoměsta, tak Taxikář, a pokud fatalistický kruh násilí, tak Coeni. Refn by měl zůstat v Evropě. (18.09.2011)

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)

Drive je slušným výplodkem mezi Davidem Lynchem a Samem Raimim. Hudba Angela Badalamentiho k tomu Lynchovi prostě vybízí. Nevím, proč je tady napsán nějaký Martinez. Nicméně, film Drive evokuje táhlou poetickou náladou a pak krátce a stroze zabředne do syrovosti a odhalenosti násilí. V hudbě by se tomu říkalo jazz/grindcore. Tento film byl tedy žánrově smíšený a tak i mé pocity byly smíšené. Nakonec to nebyl ani akční odvaz ani poetická romantika. Nakonec to nebylo pět hvězd ani odpad. (15.11.2011)