Drive

Srovnávat toto s Kurýrem může jen někdo, komu straší v bývalém londýnském vězení u řeky Temže a jelikož mně tam straší taky, nabízím jiný příměr: Dánský táta Refn adoptoval nedomrlé nedochůdče Rychle a zběsile a tomu po letech soužití s bratry Taxi Driverem a A History of Violence dorostly koule i charisma.. Hypnotická záležitost dokonalého souznění hudby, ruchů i ticha s obrazem, úsporným a přitom naprosto přesným Goslingem a krásně civilními scénami sbližování v protikladu drsného ultranásilí. Člověk může odtušit, kam to celé směřuje a přitom každá další scéna, každý další záběr, překvapí svou stylovostí a originalitou. A co víc, duch asfaltové džungle z Mannovy perly Heat prostřednictvím taktovky dánského kralevice filmové formy zase nabyl vědomí.. Závěrem mi dovolte trochu vše shrnující rytmicky organizované poetiky: „V neblahém úmyslu zkřížíš-li cestu Driverovi v bundě se štírem vyšitým tmavě žlutou nití - jsi v řiti..“ (22.09.2011)

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

Ty nejnadupanější motory nemají ve zvyku řvát vám do uší... Aneb jednou jsem si stěžovala spřátelenému doktorovi: "Když udělám s rukou tohle, tak to strašně bolí." "Tak to nedělej," odtušil. Tvůrci rychlých a zběsilých kurýrů si stěžují, že když ty filmy natočí takhle, tak každej nadává, jaká je to blbost, zbytek Hollywoodu se přidává k remcání s tím, že se dneska nedá najít originální téma. "Tak ho nehledejte," dí Refn a stvoří dílko, v kterém není na první pohled originální nic a na druhý "pouze" zpracování, protože ruku na kapotu, spočítat, kolik osamělých mlčenlivých chlápků, kteří mají ve vlastních rukou zbraň a spravedlnost, krásek v nesnázích, vytuněných kár a mafiánů všech národností a rozměrů se už prohánělo po plátně, to je trest pro Saxanu, která právě za opisování vyfasovala tři sta let po škole. Ovšem spočítejte mi hlučné a hypnotické, kruté i lyrické jízdy hlučnými bulváry a zadními uličkami, jízdy s atmosférou severských dramat a nevyhnutelností antické tragédie, jízdy s řidičem, jehož mlčení ohlušuje svou výmluvností, a já vám garantuju, že k takovému zúčtování vám bohatě postačí, jste-li lichokopytník (ne nutně Equus asinus, ačkoli někteří z místních splňují i podmínku hýkání). Násilí může být krásné a hranice mezi zločincem a superhrdinou nejasná - koneckonců škorpión svléká kůži, ne povahu. (14.10.2011)

// Drive je pro mě rozhodně jeden z nejzvláštnějších filmů letošního roku a to nejen zajímavě zvoleným soundtrackem, který si teď budu ještě několik dní pouštět stále dokola ale také vizuální stránkou a především hlavní postavou, která svými mlčenlivými gesty zkrátka naprosto vládne v každé scéně. Dlouhé a zamyšlené zírání mi sice moc nesedí ale tady se to alespoň tváří být cool. Příběh zase tak originální není, ale dnes už to není tak lehké přijít s něčím novým, takže jen za to provedení si Drive jednoznačně zaslouží čtyři hvězdy a pan Gosling moji pozornost v jeho dalších počinech. PS. kdo by to byl řekl, že C. Mulligan může být takhle pěkná EDIT:// ten film se mi stále rozléhá v hlavě a soundtrack mě naplňuje dokonalým pocitem vyjímečnosti, já zvedám na 5 ! (04.12.2011)

Drive je slušným výplodkem mezi Davidem Lynchem a Samem Raimim. Hudba Angela Badalamentiho k tomu Lynchovi prostě vybízí. Nevím, proč je tady napsán nějaký Martinez. Nicméně, film Drive evokuje táhlou poetickou náladou a pak krátce a stroze zabředne do syrovosti a odhalenosti násilí. V hudbě by se tomu říkalo jazz/grindcore. Tento film byl tedy žánrově smíšený a tak i mé pocity byly smíšené. Nakonec to nebyl ani akční odvaz ani poetická romantika. Nakonec to nebylo pět hvězd ani odpad. (15.11.2011)