Drive

Lepší film jsem letos v kině neviděl. Zasněná, posmutnělá artová gangsterka s extrémně charismatickou hlavní postavou a dokonalým soundtrackem. Husí kůže byla, a ne jednou. Drive je vlastně takový kompilát předchozích Refnových filmů (všechny jsem si předem poctivě nakoukal). Jako kdyby byl Pusher natočen stejně líbivou kamerou jako Valhalla Rising, obohacen splynutím hudby a obrazu z Bronsona a smíchán s nejednoznačnou atmosférou Fear X. Film, který se dá bez problémů označit adjektivem "krásný", ačkoli se v něm drtí prsty kladivem, rozstřelují hlavy a podřezávají krky. Pro mě mistrovské dílo bez jediné chyby či kazu, ale jak už několikrát zaznělo - určitě ne pro každého. A Real Hero mi hraje už asi hodinu v kuse. (16.09.2011)

Drive mi ve své komornosti připomínal film Collateral. Svým příběhem je totiž neuvěřitelně nenápadný, ale celých 100 minut jsem se zatajeným dechem sledoval a pomalu se ani nehnul, aby mi z pokoje nevyprchala neuvěřitelně tíživá a minimalistická atmosféra. Za to každopádně nemohl jenom příběh, ale ve své podstatě naprosto perfektně natočený film, který nemá chybu jak v atmosféře, vizuální stránce, tak především hudbě, která s filmem dělá neuvěřitelné kousky. Například úvodní titulky se mi s hudbou líbili tak, jak hodně dlouho žádné. Celé to ale mělo spád a Ryan Gosling mi dokonce naplno předvedl, kdo skutečně je a jak dobrý herec se v něm skrývá. Díky tomuto filmu na něj totiž nikdy nezapomenu a budu se těšit na každý jeho další příspěvek do světa kinematografie. (07.05.2012)

První, na co jsem zabrala, byl skvělej soundtrack a teprve pak na děj, protože ten rozjezd byl trochu pomalejší. Stejně se celý film odehrával v jakémsi hypnotickém pomalém tempu a atmosféře. Jsou filmy, kde téměř nestíhám titulky, ale tady jsem byla v naprosté pohodě, protože množstvím slov Drive zrovna nehýří. Jestli nám chtěl Nicolas Winding Refn podat thriller na trochu jiném talíři, tak se mu to rozhodně podařilo. Na mě osobně tam bylo té brutality trochu příliš, ale já do toho šla hlavně kvůli Ryanovi, kterému se to podařilo sehrát opět výborně. Takže ta třetí hvězda je hlavně za něj. (26.01.2013)

// Drive je pro mě rozhodně jeden z nejzvláštnějších filmů letošního roku a to nejen zajímavě zvoleným soundtrackem, který si teď budu ještě několik dní pouštět stále dokola ale také vizuální stránkou a především hlavní postavou, která svými mlčenlivými gesty zkrátka naprosto vládne v každé scéně. Dlouhé a zamyšlené zírání mi sice moc nesedí ale tady se to alespoň tváří být cool. Příběh zase tak originální není, ale dnes už to není tak lehké přijít s něčím novým, takže jen za to provedení si Drive jednoznačně zaslouží čtyři hvězdy a pan Gosling moji pozornost v jeho dalších počinech. PS. kdo by to byl řekl, že C. Mulligan může být takhle pěkná EDIT:// ten film se mi stále rozléhá v hlavě a soundtrack mě naplňuje dokonalým pocitem vyjímečnosti, já zvedám na 5 ! (04.12.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)