Drive

// Drive je pro mě rozhodně jeden z nejzvláštnějších filmů letošního roku a to nejen zajímavě zvoleným soundtrackem, který si teď budu ještě několik dní pouštět stále dokola ale také vizuální stránkou a především hlavní postavou, která svými mlčenlivými gesty zkrátka naprosto vládne v každé scéně. Dlouhé a zamyšlené zírání mi sice moc nesedí ale tady se to alespoň tváří být cool. Příběh zase tak originální není, ale dnes už to není tak lehké přijít s něčím novým, takže jen za to provedení si Drive jednoznačně zaslouží čtyři hvězdy a pan Gosling moji pozornost v jeho dalších počinech. PS. kdo by to byl řekl, že C. Mulligan může být takhle pěkná EDIT:// ten film se mi stále rozléhá v hlavě a soundtrack mě naplňuje dokonalým pocitem vyjímečnosti, já zvedám na 5 ! (04.12.2011)

Něco takového by chtěl možná točit Jarmusch, ale už na to nemá. Drive je hooodně pomalé, a s divnou hudbou. Líbilo se mi to moc. Klasický příběh je tu natočen přece jenom zase trochu jinak. Nejvíc se mi líbila asi ta úvodní řidičská "akce," jak se tam chytře schovával poldům. Každopádně realistickou Pusher trilogii Refn zatím stále nepřekonal. (25.11.2011)

Lehce Tarantinovská zápletka obsahující jak charismatického hrdinu, špetku romance, tak i trošku té brutálnější akce se slovem "pomsta" vytetovaným na zádech. Režisérsky dokonale vybroušený styl obrazu, zvuku, dokonale zvolené hudby a pozvolného, resp. pomalejšího a přemýšlivějšího vyprávění dává diváku prostor dostat se pořádně pod kůži hlavnímu hrdinovi a jeho pocitům. Ač relativně prostý děj, po celou dobu z něj číší něco zvláštního, něco víc. Jsme nuceni hledat pod povrchem, kde nacházíme převážně melancholické, nahlas nikdy nevyřčené, pocity. Jízda jako motiv celého filmu také funguje perfektně a zúročuje emocionální katarzi v závěru. 10/10 (18.10.2011)

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)

Zářící noční Los Angeles, elektronická hudba a herci v příběhu Jamese Sallise dávají dohromady úchvatnou podívanou, která se mi vryje hluboko do paměti. Z pasivního pohledu sledujeme řidiče, jenž nevyjadřuje své emoce mimikou, ale svými činy. Ať už prostřednictvím auta či jiných nástrojů. Pro mě jeden z nejpřekvapivějších filmů roku. (06.09.2011)