Drive

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

Nevím, jestli to bylo mou neposednou náladou nebo prostě tím filmem, že mi přišel až zbytečně pomalý. Někdy jsem si dokonce říkala, jestli se nezasekl obraz. Svoje kouzlo a atmosféru to ale má. Možná je to i svým způsobem umění, ale chybí tomu vzrušení. Ryan Gosling se podle mně předvedl už i lépe. Samozřejmě to není jeho chyba. Scénář mu bohužel neumožňuje ukázat se v plné kráse. Bohužel to vidím jen jako průměr...3* (22.03.2012)

Nechci úplně shodit příběh, ale podle mě tady hodně práce zařídila hudba, která dost vyčnívá. Celkové uspokojení ale přináší i hlavní hrdina, který nemá úplně vyprofilovaný charakter ve smyslu kladný x záporný, ale s párátkem vypadá fakt dobře. Pár brutálních scén k tomu a je to z toho super biják na páteční večer. (06.10.2011)

Velmi zajímavý film. Není to teda taková pecka, jakou jsem před projekcí čekal, ale zklamán rozhodně nejsem, spíše naopak. Hned na začátku diváka zaujme vypiplaná scéna útěku, hypnotická hudba spolu s výbornou kamerou a střihem, která vytváří velmi zvláštní, chtělo by se říct skoro magickou atmosféru. Ta však není stála, sem tam ji divák pocítí, pak zase zmizí. Když pominu konec prvního útěku (kde jako skončili ti 2 zloději?), možná největší problémem filmu je romantická linka. Hezounek totiž asi nikdy předtím nepotkal na ulici ženskou, že ho zničehonic uhrane nepříliš atraktivní sousedka ještě k tomu se synkem. Kdyby se vypomohlo scénaristickou berličkou, že hlavní hrdina třeba ztratil svoji ženu/přítelkyni klidně i s dítětem a teď je osamělý, zničený a tahle žena mu ten předchozí vztah/rodinu připomíná, dalo by jeho zájmu o ni docela v klidu věřit. Takhle velmi těžko. Jinak zajímavé je střídání tempa. Vcelku pomalé ubíhání (včetně někdy až překvapivě dlouhých záběrů beze slov) je střídáno hodně napínavými a vypjatými scénami, což překvapivě funguje. Nevadilo mi ani to stupňující se násilí (někdy až překvapivě kruté) a proměna hlavního hrdiny na ultra tvrdého chlapíka. Naštvala mě ale scéna s posledním záporákem, který se střetne s Řidičem úplně sám bez ochranky a náš tvrďák samozřejmě...no, nebýt tohohle zmršeného a klišovitého závěru, možná bych trochu přemýšlel i o slabších 5*, ale ty takhle rozhodně dát nemůžu. Jo a písničku A Real Hero asi jen tak nedostanu z hlavy (při neodfláknutém konci by to mohla být více než skvělá tečka). (05.02.2012)

Pro mě zcela bombastická ukázka toho, co může režisér s vizí udělat z tuctové žánrové podívané. Refn sem promítl svou fascinaci nepřístupnými hrdiny, které žene kupředu vášeň a také fascinaci příběhy, v nichž se hrdina nezištně obětuje. Jeho pohanské vychutnávání vibrací dlouho po skončení hlavního děje v záběru je znovu ryzí slastí, nemluvě o překrásně nasnímaných honičkách a podmanivé atmosféře losangeleské noci. Opět je třeba podtrhnout, že pro Refna není hlavní logika a příběh - to jsou jen druhotná pojítka nesmírně silných a do posledního detailu propracovaných scén. Už se těším na výčty všech nesmyslů, které analytičtí diváci snesou v domnění, že v Drive jde o nějakou konzistenci a příběhovou rafinovanost. Co mě fascinuje do morku kostí: i když tentokrát postavy opravdu hodně mluví (jsou to přeci jen Američani), to podstatné o jejich pohnutkách sděluje Refn náznakem, gestem, výrazem obličeje. Zůstal prostě severským i na poli výsostně "hollywoodském". I když je to film se zcela přístupným příběhem, Refn z něj udělal nesmlouvavý autorský manifest a festival subverzivního propojení obrazu a zvuku. Já toho kluka dánskýho prostě žeru! Nechtěl by natočit Bonda? (07.09.2011)