Bitka o Hadithu

Tak tohle byla hodně silná nálož, působilo to na mě tak autenticky, že jsem to nemohla rozdejchat a to je už co říct. My si tady žijeme relativně v klídku a nemáme ani ponětí a představu o tom, co prožívají postavy, o kterých byl právě tenhle film. Jestli se to stalo skutečně přesně do puntíku takhle, to nám asi už nikdo neřekne, ale jen to málo co jsem viděla a slyšela, se mnou zase po dlouhé době silně otřáslo. Fanatismus, strach, ale i otupělost, zkrátka žádná pozitivní emoce na vás nedýchne ani omylem. Jen bezmoc, beznaděj a jak tam říká jeden americkej voják, stejně to nikdo nepochopí. A má pravdu, já to fakt nejsem schopná jako normální lidská osoba, za kterou se považuju pochopit. Už jen když jsem slyšela jakými hesly se vojáci hecují při cvičení a před nástupem na místo, kde budou odsouzeni k boji, tak z toho mrazí : Já jdu muž proti muži. Bodnu tě do oka svým nožem. Já jdu muž proti muži, Praštím tě do hlavy svou E2. A z té opačné strany zní pochopitelně něco podobného, jen v bledě modrém. A kolik to odnese obyčejných lidí, je jen hrůzná kapitola, která se nese celým filmem. (03.07.2015)

I kdyby to filmařsky byl zázrak (jakože není) a mělo to tempo (jakože nemá) a lepší herce (dtto), zasekl bych se stejně na dvou věcech. První je dost prvoplánový antiamerikanismus (jako takhle krvežíznivé primitivy popisovalo US armádu snad jen turecké Údolí vlků ) druhý - s tím související - vymyšlený popis toho, co se v Haditha stalo. On to totiž reálně nikdo neví. A i když autor filmu naznačuje, že teroristi vytvářejí umělou realitu, tady ji přesně podle jejich popisu natočil. Ve skutečnosti bylo na základě reportáže Al-jazira obviněno 8 vojáků, z toho 7 už bylo zproštěno obvinění. A ať si o USA myslí kdokoli cokoli, když jdou jejich případné válečné zločiny před soud, tak své lidi trestají. Dost mě udivilo, kolik lidí tady anti-ami postoj považuje v US kinematografii za něco výjimečného. Pokud se podíváte na filmy o irácké válce, rozhodně tam svou vlastní armádu neheroizují, což možná souvisí i s tím, jak mají tvůrci "rádi" G.W. Bushe. Stačí se jen podívat na Ve službách války , částečně na Drsný časy , De Palmovy Redacted , Messenger a nebo na Hurt Locker . (01.02.2010)

Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. (16.11.2009)

Jako dokument vypovídající o těžké situaci v Iráku výborný. Podařilé vylíčení jasného selhání mariňáků, kteří v podstatě mají za to, že jde jen o nějakou hru a celkem dobře se baví, ale pokud dojde na lámání chleba, tak se sesypou, veškeré myšlení je v cukuletu pryč, jedninná věc, která sem jim honí hlavou je pomsta padlého vojáka a v důsledku toho pak také nejprve střílí a až poté se ptají... (12.04.2008)

Opět jeden hodně chtěně realistický filmeček z dosti populárního Íráckého popraviště. Občas hodně emocí, jindy zase sklamání z toho jak bylo vidět neautentičnost, při projevech neamerických herců. Ukazuje jak mocná můžou být média a nejhorší na tom je, že často to ani nemusí být uplná pravda. Chápu obě strany, jako rozzlobené Íráčany, kteří tím ztratili své rodiny, tak vojáky, na které bylo zaútočeno. Ale ja pravdou, že takovéto vendetty jsou tím pravým pro teroristy a jejich náběrové akce z řad normálních obyvatel. Snad za obamovské éry už nebudou vznikat takové věci. (27.04.2009)