Šaráda

Tento film je naprosto geniální! Obsazení je brilantní, protože se zde nevyskytují žádní uměle hrající hezouni či modelky, obvyklá přísada thrillerů. Tady ale máme důvtipného Caryho Granta, půvabnou Audrey Hepburnovou a břitkého Waltera Matthaua. Všichni včetně vedlejších rolí (Jacques Marin jako komisař Grandpierre) umějí hrát a když dojde na vtip, je vše přesně načasováno. Stanley Donen natočil inteligentní "hitchcockovský" thriller, ve kterém romantická zápletka vůbec nepůsobí uměle. Všichni dnešní tvůrci by se mohli učit. Film byl natočen počátkem 60. let a tak můžete krásně sledovat módu a design té doby lépe než v některých tehdejších bondovkách. Mimořádně povedené jsou také záběry na Paříž. Donenův příští a tématicky podobný film Arabeska byl také povedený, ale Šaráda je nejspíše jeho nejlepší film (a to počítám i Zpívání v dešti). Pravda, Na sever severozápadní linkou to není, je to totiž ještě lepší. (07.07.2006)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)

Slabší čtyři hvězdy. Je zajímavé srovnávat Šarádu s filmy, kde je partnerkou Grantovi Katharine Hepburn (Leopardí žena, Příběh z Philadelphie). Kupodivu nejméně se to odráží na dialozích. Jiskřivé, vtipné a jadrné jsou v obou případech. Ovšem dvě věci se změnily. Cary už je přeci jen starší pán a přesto, že je stále sekáč, jeho koketování už zavání gerontofilií v kontrastu s mladou krásou Audrey. U ní je druhý problém (už ryze subjektivní), že křehká naivní poupata, které obvykle ztělesňuje, neobstojí vůči drzému půvabu služebně starší herečky. Ani jedno z toho by ovšem tolik nevadilo, kdyby měla Šaráda trochu zajímavější vedlejší postavy a originálnější děj. Takhle jsem si užíval opravdu jen vynikající slovní přestřelky. (21.11.2009)

Nemohol som si nechať ujsť jedinú projekciu filmu v Bratislave (v rámci Febiofestu). Šarádu som poznal iba ako ústrednú Manciniho melódiu. Film je výborne remastrovaný, ale titulky niekto napísal na stroji, ktorý nemal úplný počet kláves a jeho prácu trestuhodne nikto neskontroloval. Vidieť známych hercov v mladšom vydaní potešilo, ich výkony už menej. Detektívka ako od Agathy Christie, šmrncnutá ťažko uveriteľnou milostnou líniou, bola silná vo výborných vtipných dialógoch, opierala sa o vynaliezavú kameru a pôvab Audrey Hepburn. Časti scén chýbala logika a niektoré boli vyložene trápne (Grant v obleku a sprche). V žiadnom prípade neľutujem, že som film videl, ale na štyri hviezdičky u mňa nedosiahol. (30.03.2011)

"Jaké je pro nejbližší dny Vaše křestní jméno." No přece Brian, Peter, Alexander případně Adam. To dá rozum. Musím se přiznat, že týpek s těmito aliasy, kterej se umí v poklidu osprchovat i v obleku, je mi vzorem. On mě prostě neustále bavil a lepila se na něj v mých očích neodolatelná Reggie, takže chci bejt jako on. Ono to tedy má i drsnější stránku příběhu, která se zase docela slušně zamotala a já jsem si chvílemi připadal jako v legendární Cimrmanově hře Hodina pravdy. Ono se skutečně mohlo stát, že Reggii s Adamem jsou otec a dcera, matka a syn nebo sourozenci. Na to naštěstí neměl autor Mistrovu genialitu, takže se nám to nakonec rozmotalo celkem přijatelně, ale Šaráda to byla opravdu slušná. A ještě nyní mě jímá hrůza z toho, že bych se utopil v posteli. Takže z toho plyne poučení o nebezpečnosti pyžama a já radši budu spát nahej. Dobrou noc. (19.06.2021)