Cadillac Records

Tady nemůžu jinak než za 5. Chuck Berry, Etta james, Willie Jackson, to je muzika, co MÁ KOULE a dala základ celosvětovému fenoménu R&B a také mnoha hitům, které posloucháme a milujeme až dodnes. Příjemně plynoucí film, který vám nenásilně nastíní všechna ta plodná léta, která začala v malém hudebním vydavatelství Chess Records. Při scénách z nahrávání mi naskakovala husí kůže stejně tak, jako když se herci proháněli v nádherných Cadillacích. A když na vás ani to nezabere, tak přesvědčivý a překvapivý herecký a dechberoucí pěvecký výkon Beyoncé rozhodně ano. (03.01.2014)

Teprve nedávno jsem po letech husiny z překrásný písně At Last zjistila, kdo ji zpívá. Etta James. Od ní byl krůček k Beyonce a k filmu o bílym nadšenci, co s černýma nahrával blues ("a když hodí kalhotky bílá holka, je to rock´n´roll"). Na začátku je hecovalo nadšení, pohoda tmelená zrodem písní, koncertováním, první lajnou na žebříčku a odměnou v naturáliích - cadilacem ... na konci stagnace, vyhasnutí, příval novejch vln, v nichž lze v lepším případě už jen šlapat vodu. Režisérka a scénáristka v jednom se mi ale zdála víc nadšená než schopná. Jakoby předpokládala, že tyhle věci každej zná a tak neni potřeba jít do detailů a hloubky, postav je moc a jsou často jen hrubě načrtnutý a kde se vzaly tu se vzaly. V dobrym scénáři stačí jedna šikovná replika a víme o člověku všechno, tady nebyla o slova nouze, ale byla to spíš vatička. Stejnej pocit jsem měla i z režie, koukala jsem na film s bohorovnym klidem a to je špatně. Jen jednou se mi zalesklo oko - když Beyonce spustila At Last. Ona je dokonalá, ale možná proto, že se životní příběh obou zpěvaček tak liší, může se mi její podání líbit, ale co je to platný, když Ettino mě rozseká. Stejně rozdílně by možná vypadal i film, kdyby ho býval byl vzal do ruky pořádnej sekerník. 4* za tu vizi. (11.07.2009)

Zajímavá část hudební historie, natočená nějak... divně. Vlastně jsem ani moc nechápal to jejich pošťuchování a rozbroje. Známá jména se objevovala a mizela a najednou byl konec. Jak sestříhané z několika příběhových kraťasů, ale nepodařilo se ty příběhy správně a koukatelně sestříhat dohromady. Škoda. (29.09.2013)

Rovnou se přiznám,že hudební filmy jsou mou slabou stránkou a pokud je slušně zvládnutý scénář a režie, pak nemám co řešit. A byť Cadillac Records není tak poutavý jako Ray, přesto umí světu říct, jak to tehdy bylo, co se zpívalo a kolik se za to platilo. Co je pak hlavní, je výběr písniček a ten je faktograficky dokonalý. A vo vo vo to jde,ne? (06.02.2011)

Když jsem před nedávnem sledoval Jennifer Hudson, kterak fantasticky zpívá Jacksonovu "Will You Be There" na jeho vlastním pohřbu, měl jsem na kahánku. Vzpomněl jsem si na její výstup v Dreamgirls, mrzela mě netaktnost tvůrců dát R&B hudbě ve filmech prostor, aniž by to bylo laciným tahákem na nás, mladý lidi. Přečetl jsem zdejší komentáře. Komentáře o cestě ke Cadillacu přes Ettu James, až po lidi, kteří jsou zainteresovaní v daném žánru. Chtěl jsem zažít něco podobného jako při Dreamgirls. Tedy emoce. A ono nic. Pole s prozpěvujícími si černošskými dělníky, mělo tu atmosféru, ale připadalo mi to všechno strašně odtažitý, chtěný a nudný. Hudba za plnou, ale co do skvělý nálady ze skvělého filmu, bída bídavá. Ještě, že tu mám tu Jennifer, která mě nikdy nezklame. A pokud přijmete mé doporučení, pusťte si jí zazpívanou "And I Am Telling You Im Not Going" (ale jen tu, co zpívá na svém albu :)). Málokdy jsem měl husí kůží, jako tady... (22.08.2009)