Nine

No tak žádná muzikálová pecka se nekoná. Není to problém našlapaného hereckého obsazení, u kterého sice je pár hereček značně nevyužito ( Fergie s Kate Hudson si to vynahrazují aspoň nejlepšími muzikálovými čísly, Nicole Kidman nemá bohužel ani to). Všichni ale hrají velmi dobře. Daniel Day-Lewis předvádí tradičně výtečný výkon, i když zpěv mu zrovna moc nejde. Marion Cotillard potvrzuje, že právem patří mezi současnou hereckou špičku a Penélope Cruz je tak svůdná, že by ji neodolal snad žádný chlap. V obsazení tedy chyba není. Chyba je hlavně v režii,která je naprosto sterilní a bez nápadu. Atmosféru se mu sice jakž takž daří vybudovat, ale má to nulové tempo. Muzikálová čísla jsou na tom ještě hůř, protože postrádají šmrc, drajv a nápaditou choreografii a některé písničky mě vyloženě nudily a to se mi u muzikálu nestalo už dlouho dobu. Navíc ty přechody mezi dějem a muzikálovým číslem byly mnohdy taky velice nešťastně zvolené. Příběh to pro muzikál není také dvakrát šťastný a určitě z něho mohli vytřískat víc Zkrátka Nine je pro mě jedno velikánské zklamání a Marshallově neosobní režii se už budu příště radši vyhybat. (28.02.2010)

Jelikož miluju muzikály, byl tenhle film pro mě jasnou volbou, bohužel ale nesplnil moje očekávání. Rozhodně musim pochválit choreografii, půvab všech hereček, zpěv i hudbu, na tom nebylo nic špatného. Ale jako celek film ničím nezaujal, hrozně se vlekl a k hlavnímu hrdinovi jsem si nemohla vytvořit pozitivní pohled. Některé části celkem nudily, nebo byly zbytečně dlouhé, taky jsem si myslela, že příběh bude tvořit pak ten jeho film, ale celé se to změnilo a tudíž jen jeho vzpomínky nebo představy, mi bohužel jako hudební film nestačily. Nějak jsem tam postrádala pointu, konec byl sice tak nějak pozitivní a zakončoval celý film, jenže to je jen tečka mezi scénami, které byly nemastné, neslané a které nezvýšila ani Nicole Kidman, ani Judi Dench. Tohle se podle mě moc nepovedlo. (25.02.2011)

Tak v první řadě je tohle film pro kino a za to mám čárku a Nine puntík navíc. Opět šlo o krizi, režisérovo potažmo mužovo, a do týhle krize bylo prostříhaný takový jakoby televariété, ovšem ultraluxusní, jenže: každá složka měla svoje vlastní zoubky jako třeba kousky stavebnice, ale ty kousky nešly tak uplně dobrovolně spasovat dohromady, takže se jim muselo pomoct trochu násilím. Emoce stříkaly z každýho okýnka, ale asi jsem seděla moc daleko, zásah jsem cítila toliko při dvou výstupech - Marion Cotillard, ale to zas pak stálo za to. Varietní čísla byla většinou originální, hudba naopak velmi povědomá, Daniel mě překvapivě neomráčil, zato Sophia Loren ... - to je Ženská !!! (17.03.2010)

Núúúúdaaaa! Film bez duše, muzikál s mizernými písničkami a nulovým tempem. Děj se vleče jako hlemýžď, kterému vyschla slina, nevýrazná hudba mě vůbec nezaujala (čestnou výjimkou jsou "Be Italian" a "Take It All") a o textech písniček radši škoda mluvit. A další faktor, který by k muzikálu měl patřit, je dobrá choreografie... no a opět vyjma dvou již zmíněných písní postrádají taneční výstupy jakoukoliv originalitu, náboj, nápad a ještě ke všemu nechápu, proč ve VŠECH písničkách tančí dámy ve spodním prádle. Vlastně vyjma kostýmů a herců stojí celý tenhle film celkem za nic a docela mě překvapuje, co po výborném Chicagu dokázal Rob Marshall nyní natočit a vypustit do světa... (04.04.2010)

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)