Nine

Jasnej čtyřfázák. První fáze, umělcova tvůrči prázdnota, druhá fáze, umělcovo dětství, třetí fáze, umělcovi představy v podobě muzikálových scén a konečně fáze čtvrtá, umělcovi trable s babama. Samozřejmě s takhle svůdnou holčíčí partou, jaká je v tomhle filmu by měl trable i homík v důchodu. Nicméně všechny čtyři fáze se snažili hrát hlavní roli a to byl právě klíč úrazu, protože jedna fáze vytlačovala druhou, tak dlouho až vznikla fáze pátá, divaková emoční prázdnota. Herecký výkony moc chyb neměli, ale bohužel čtyři fáze Nine prostě zavraždily. Původně jsem nechtěl vyvyšovat jednu ženu na úkor druhých, protože všechny herečky co hrají v Nine jsou nádherné a talentované a třeba šarm Sophie Loren je neuvěřitelný, ale nemůžu si pomoc. Při pohledu na Penelope Cruz lituju, že nemám víc očí,abych jí úplně vykoukal. Tak je tak sexy, že z toho snad umřu. (18.03.2010)

Sebestředný režisér a jeho ženy, sny (představy) a dětství. Formulace jeho osoby od malého chlapce v křesťanské škole až po režiséra plného sexuálních fantazií bez schopnosti tvořit. Pocta italskému filmu (především Fellinimu) na americký způsob s hvězdným obsazením. Nejvíc sexy je Penélope Cruz (podvazky, korzet, tělo, vlasy...), ale překvapivě nejlepší je Marion Cotillard, která si manželku velkého režiséra vychutnala ve všech polohách (a to jsem jejího oscara moc nechápal, teď jí ho přeji). Bohužel pro mě to tentokrát Daniel Day-Lewis příliš nezvládl (hlasivky zvládají další přízvuk, ale zpěv ne...viditelně mu chybí rok dva cviku:))). Jinak je Nine docela netradiční muzikál, vystavěný na tvůrčí krizi režiséra, kterého plní fantazie a jeho ženy. V každé má kus "té", kterou potřebuje pro svou tvorbu. Ať múza, přítelkyně, manželka nebo děvka... Každou potřebuje, i když si to sám neuvědomuje. Hlavní lákadlo, muzikálová čísla, jsou... nevyrovnaná. Jedno je skvělé, druhé nudné, třetí skvělé a tak dále. Přesto jsou čísla a kostýmy precizní, především úvodní a závěrečné představení jsou až mrazivě chytré a jednoduché. Nevyrovnaný muzikál, sázející na jména a odkazy místo skutečné kvality s několika chytlavými (sexy) výstupy... PS:Proč Nine? 8 1/2+1/2? PPS:závěrečné titulky jsou netradiční, plné záběrů z nacvičování čísel:) (15.02.2010)

Tenhle film asi taky neměl scénář předtím než se začalo natáčet ne? Pro mě velké zklamání, takhle jsem se v kině u filmu snad nenudila (dokonce ani při Lítám v tom). Hlavní hrdina byl neskutečně nesympatický, písně nebyli záživné, pořád stejné a ani hudební vystoupení nebyli nic moc. Jediná písnička, která stála za to - Fergie - Be Italian + scéna, která se nejvíc přiblížila daleko lepšímu Chicagu. 2* (12.03.2010)

Vizuálně fantastické, a to nemyslím ani tak kameru, jako práci světla a stínu, filtry, využití B&W, efekty (kouř, pára), celkovou kompozici (především ve scénách s lešením, tedy na "place"). Hudebně napůl, některé písničky absolutně mimo, jiné ale byly oživením a ze soundtracku se dá čerpat. Už jsem si skoro (až na výjimky) zvykl, že u muzikálů je děj až na posledním místě, takže ani tady jsem neměl problém. Day-Lewis je tu typologicky trochu podobný Billymu Bobu Thorntonovi (vůbec jsem Daniela nepoznal), ale naštěstí pro mě je mi jako herec sympatičtější. Mimochodem, toho Boba si tu taky umím představit, Daniel je ale určitě vhodnější. Z dámského zastoupením nejvíc potěšil "návrat" Nicole Kidman, která takto připomněla své geniální účinkování v Moulin Rouge, stále zpívá s přehledem nejlíp ze všech. (18.04.2010)

"Bývá zvykem mít před natáčením schválený scénář a rozpočet." Jako divák nemrava, za kterého se hrdě považuju, musím konstatovat, že jsem nepřekousl počin, který nedokázal ze záplavy ženské krásy vytvořit nic víc, než ukrutně nudný produkt. Je mi líto, Robe, ale někde jsi ztratil koule, tak se po nich mrkni. (30.11.2011)