Nine

Psychologický muzikál? Možná. Zatímco v Marshallově Chicagu písně vyprávěly příběh a posouvaly děj kupředu, v Nine veškeré hudební vsuvky "pouze" ilustrují představy a mentální rozpoložení postav. Nejde tu o to, co se stane, ale o pocity člověka procházejícího tvůrčí krizí. A všechno je to vyprávěno přes vztahy, které hlavního hrdinu pojí k významným ženám jeho života: k manželce, matce, milence, kamarádce, novinářce, hvězdě jeho filmů, můze z dětství. I proto Nine nebude sedět každému: Kdo očekává jasnou vypravěčskou strukturu, bude mít pocit, že je tento muzikál zdlouhavý a prakticky o ničem. Kdo touží po chytlavých, známých melodiích a dokonalých tanečních číslech, bude nejspíš zklamán také. Kdo má rád Felliniho, bude možná tvrdit, že film kvalit svého předobrazu 8 1/2 nedosahuje. Já, která jsem viděla Nine v divadle a věděla jsem moc dobře, co od filmu čekat a proč se na něj dívám, jsem spokojená. Má totiž krásnou atmosféru Itálie 60. let. Má hlavního hrdinu, ke kterému bych kvůli jeho věčným lžím a podvodům asi měla cítit odpor, ale já s ním nedokázala nesympatizovat, protože mi protichůdnost jeho tužeb vystižená již v úvodní písni "Guido's Song", není cizí. Má právě díky své neucelenosti jistou esenci komplexnosti, když divákovi dává přes všechny osudové ženy jednotlivé části skládačky týkající se Continiho života. Má skvělé obsazení. Má krásnou kameru opírající se o hru se světlem. A má styl. Ostatně vše za mě shrnuje píseň "Cinema Italiano", kterou novinářka skloní poklonu Guidovým filmům. Tak tedy: "Whatever Guido does makes me smile, he is the essence of Italian style (...) I love the black and white, I love the play of light (...) I love the speedy little cars, the hip coffee bars (...) I love the dark handsome guys with their skinny little ties, dressing mod looking out of sight, I love to watch them as they cruise with their pointy leather shoes, wearing shades in the middle of the nights." (04.02.2013)

Herečky jsou krásné a sexy, taneční čísla jsou vybroušená, ale film je jinak prázdný. Snad jen Marion Cotillard tu má co hrát, a hned je její postava o třídu zajímavější. Daniel Day-Lewis poprvé natočil film, který nemám zájem vidět znovu. Muzikál o Fellinim v umělecké krizi je nakonec takový nijaký (50%). (24.02.2015)

Může se nedostatek emocí vyčítat filmu, který je chladný záměrně? Nine je totiž precizní, dokonale nevtíravý a neomylně povrchní. Po jakémkoli tématu ledabyle klouže a přitom všechna nenápadná pojítka zaklapnou tam, kam mají. Umí být žhavě pohlcující i tvrdě odrazující, herecky absolutní, pěvecký dokonalý a atmosférou doslova hypnotický. S mírným odstupem a při poslechu soundtracku začíná dokonce poblikávat i pátá hvězda, napoprvé její plné září stíní až přílišná filozofická komplexnost, která mi je právě v muzikálu místy lehce cizí. Neubráním se ale pocitu, že Guido Contini a jeho osudové ženy v sobě mají záblesk geniality. To ale neznamená, že nedokážu pochopit, proč Nine komerčně i kriticky propadlo. Kdo chce žánrovou všehochuť a myšlenkový přesah, tak nebude shánět muzikál s Fergie a Kate Hudson. Na druhou stranu kdo se chce bavit u geniálních hudebních čísel, určitě nesáhne po obrazu tvůrčí krize italského génia a všeobsahující poctě zároveň. Minghella, Tolkin a Marshall zkrátka měli předurčeno tvrdě narazit ještě předtím, než se rozjely kamery. A já jsem o to radši, že si tenhle dlouze broušený diamant můžu obdivovat sám. (12.04.2010)

Rob Marshall ví, jak ženám snížit sebevědomí a pánům zvednout… ehm… mandle? :o) Vystoupení dámského hereckého osazenstva ve spoře oděných kostýmech s dokonale sexy postavou jim může žena jako já jedině závidět, ale zároveň to může být motivací a pány uspokojit(?) Takže mě každé jejich číslo připadalo dokonalé, páč prkno jako já (když nejlépe rozpohybuji svůj zadek, když mě svědí :o) nemá velké nároky na taneční kreace :o) Se zpěvem to mám podobné, takže i když mě písničky neučarovaly, hlasy totálně :o) Bohužel ale příběh pana Maestra je propadák celého filmu. Já osobně nedokážu sympatizovat s někým, kdo není ani trochu příjemný či charismatický? Bože co na něm ty ženy viděli? Peníze, sláva? Fuj ale! :o) Takže jsem se v nemuzikální části filmu lehce nudila. A když se snažím vzpomenout na nějakou scénu, nenapadá mě nic jiného než http://www.youtube.com/watch?v=foqgaD6-ERI nebo http://www.youtube.com/watch?v=6jTBjlAWbmk&feature=related nebo http://www.youtube.com/watch?v=jT0zb47bR50&feature=related . O čem to tedy svědčí? (23.06.2010)

Chápem Marshalla, že nenechal muzikál stranou... veď, ktorý chlap by sa dobrovoľne vzdal toľkých žien po kope... po tejto stránke "brillantemente". D.D.Levis taktiež nad mieru charizmatický, myšlienku som myslím postrehol... prácu vôkol toho obdivujem, veľkoleposť oceňujem... avšak neviem či som ten právy na hodnotenie tohto žánru, z môjho uhlu pohľadu 6-7/10 (06.03.2010)