Superman II: Verze Richarda Donnera

80%? Nenechte se zmást, je to skoro stejně "špatný" jako původní verze. Že to má tak vysoký hodnocení je jen důsledkem toho, že práci se stažením a čas na shlédnutí tomu věnují především fanoušci série. Změny oproti sestřihu Richarda Lestera tu sice jsou, ale jsou pro celkový vyznění filmu v zásadě nepodstatný. (16.09.2014)

Vážně se mi ten Donnerův sestřih těžko hodnotí, když oba dva díly klasického Supermana bezmezně miluju a i ten druhý mám zarytý hluboko pod kůží... Jsem ochoten připustit, že celé to mesiánské "syn se stane otcem a otec synem" dává vztahu těch dvou větší hloubku (a také větší hloubku Reevovu herectví) a hlavně zodpovídá na otázku, jak se z člověka stal opět superhrdina, ale to šlo i u původní verze, i když to byla spíše otázka domýšlení. Velmi mě pobavil režisérův vzkaz na konci titulků, týkající se zacházení se zvířaty při natáčení v osmdesátých letech a škodlivosti kouření...zkrátka, až mi někdo podá důkaz děsivosti scén s bombou na Eiffelovce a jiných takových, budu možná ochoten změnit názor! :-) (02.01.2014)

Mnohem lepší film než neuspořádaná jednička. Donnerova verze je dospělejší, napínavější a stojí pevně nohama na zemi. Rozpor mezi komedií a dramatem vyřešil režisér rázně a dvojka má výrazně vážnější tón. I přes stále stejně ploché postavy už dějem občas probleskují emoce. V prvním díle se dala romantická linie zdařile ignorovat, ve dvojce už hýbe jak dějem, tak atmosférou. Nevím do jaké míry pomohla efektům moderní technika, ale i ty jsou působivější a uvěřitelnější. (25.06.2013)

Stejně chaby, jak původní film. Jedinej rozdíl, co jsem zaznamenal, že Lois odhalila Supermana hned ze začátku filmu a že na konci Superman zas použil trik s vrácením času, což je samozřejmě pitomost... Asi to bylo trochu lepší a logičtější, než ten originál, ale rači se pořádně vyseru, než abych se na tohle dival znovu... (06.08.2013)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)