Superman II: Verze Richarda Donnera

Původní verzi si pmatuji jen matně, ale řekl bych, že tato verze je méňě rodinná a komediální a to je u zfilmovaných komiksů vždy jedině ku prospěchu. Neustále zlehčování původního filmu komickými postavami svědčí o hlubokém nepochopení žánru komiksu. To, že je zde přibyl herec formátu Marlona Branda nemůže než filmu pomoci. Sice zde občas pokulhává logika, ale film je dalším důkazem toho, že v 99% případů jsou zásahy producentů ke škodě konečné podoby. (21.04.2011)

Vždycky jsem předpokládal, že dlouho uváděná a televizemi prezentovaná verze je ta, která je pokračováním prvního dílu. Vlastně pořád je, ale dokud jsem nezískal možnost vidět nedávno uveřejněnou verzi režiséra Richarda Donnera, zjistil jsem, že tohle je skutečným pokračováním Supermana z roku 1978. A o mnoho logičtějším. Postrádané scény v této verzi mi ani moc nechybí. Dokonce i to Supermanovo prozrazení má větší šmrc. To, že zakopne o koberec a dopadne rukou do krbu, mi přišlo jako z nouze ctnost. A Marlon Brando? Jeho "intermezza" dodávají filmu úplně jinou tvář a naprosto odlišný rozměr. Čeho je mi na této sérii líto, je, že si prošel roztržkou mezi režiséry Lesterem a Donnerem. Mohla tak vzniknout úchvatná série, která by dosáhla ještě většího úspěchu a mohla mít o několik procent vyšší hodnocení. Ale nejvíce mě mrzí fakt, že už si nikdy nebudeme moci vychutnat původní dabing s Vladimírem Dlouhým. (23.07.2011)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)

Konečně po dlouhých 26 letech jsme měli možnost vidět film tak, jak si jej asi Richard Donner při původním natáčení Supermana a Supermana II(natáčelo se tehdy zároveň) představoval. Ano, stále tu jsou nudné pasáže, jež prostě časem zastaraly. Jsou jimi bohužel hlavně akční a soubojové scény(teror kryptonské trojky v malém texaském městečku; přepadení bílého domu a i souboj se Supermanem v ulicích Metropolis). Na druhou stranu "nová" verze Supermana II obsahuje i výborné pasáže s Jor-Elem v podání Marlona Branda. Také odhalení pravé Clarkovy/Supermanovy totožnosti Lois je mnohem lepší. Úvodní scéna na Eiffelově věži mi rozhodně vůbec nechybí a ač právě sled událostí v úvodu filmu působí trochu neurovnaně, tak musím uznat, že se mi donnerova verze líbí více, než ta lesterova(jeho práci však nijak nesnižuji, dokončit film, jenž je ze 70% již natočen, z něhož navíc odejde jedna z důležitých vedlejších postav, je opravdu složitým úkolem). (23.12.2010)

Na jednu stranu je Donnerova verze zajímavá tím, že ukazuje původní režisérský záměr, který kdyby se dotáhl do zdárného konce, bylo by opravdu nad čím plesat. Obsahově si totiž příběh polepšil o dost, k čemuž přispělo, že oproti původní kinoverzi šla měrka patosu a amíkovosti rapidně dolu, naproti tomu přibylo přítomnosti Jor-Ela a film tak získal nový emocionální rozměr. Na druhou stranu je tu ale mizerná kvalita formy, protože jako „nový“ materiál byly použity veskrze pracovní Donnerovy záběry, které až na výjimky pracovně opravdu působí. Plus hrozné dodatečně přidané efekty a zběsilý střih původních záběrů = z nouze ctnost, která by zasluhovala ještě plastickou operaci. 65% (17.04.2010)