Žena pod vlivem

Mezi hollywoodskými krasavicemi určitě nebylo a není mnoho těch, které by si troufly pitvořit se na kameru tak, jak to uměla Gena Rowlands, manželka Johna Cassavetese a dramaturgický i citový středobod několika jeho snímků. Řekoameričan Cassavetes proslul tvorbou, jíž vládne herecký výkon a v níž se angažovaný autorský postoj spolu s novátorským tvarem blízkým dokumentu zpěčuje lesklé hollywoodské zábavě. Režisér sám viděl ve svých filmech jakési mapy, mající za úkol pomáhat projít pokud možno bez úhony nebezpečnou zemí, kde "lidé citově umírají v jednadvaceti, někdy i dřív". Mě jakožto středoevropského diváka současně uspokojují i zneklidňují. Na "Ženě pod vlivem" obdivuji autorský záměr a tělesné nasazení hlavní představitelky, líbí se mi těkavá kamera s citovými nájezdy detailů, křehký klavír, režisérova matka v úloze Velké tchyně... jenomže lecos je mi tak vzdálené, jako bych sledoval reportáž z jiné planety. Pouštět se do rozboru díla si netroufám - raději si ještě jednou s chutí přečtu, co o něm napsal RADEKTEJKAL. (04.11.2014)

V poslední době sem zažil několik diskusí o tom, co je umění, jakej je jeho smysl, co by mělo bejt považovaný za snobský a co ne atd. Teď když sem viděl 'Woman Under the Influence' mám odpověď, se kterou můžu žít. Tenhle film (a všechny ostatní Cassavetesovo filmy, co sem viděl) tě nutí myslet na lidi, který miluješ. Cejtíš pro ně, znáš je, zamiluješ se do nich ještě víc, silnějš. Vykopne tě z tvý netečnosti a pošle tě do víru emocí, životů, postav, pout. Lidi. To co je člověku vlastní - to má Cassavetes chycený jak koule. Scéna kde Mabel přijde domu a vidí svý děti - ty vole, chcípnu, jestli tu scénu ještě někdy uvidim. Ta nejvic srdcelámající věc, co sem kdy na plátně viděl. (06.12.2015)