Vzájomné objatia

Soundtrack Jóhann Jóhannsson: 1. Looking for Peyton ,2. Dutch ,3. Cabin Fever ,4. Playa del Sul ,5. Random Hearts (Love Theme) ,6. Phone Call Soliloquy ,7. The Folks Who Live on the Hill ,8. Keys ,9. Aqui en Miami ,10. Decisions ,11. Intimate Distance ,12. Passengers ,13. Personal Effects ,14. Seasonal Changes ,15. Closing In ,16. Good Thing (15.05.2011)

Začnu od dřeva. Kutcher je sice kluk jako buk, ale jako herec fakt prkno. Tedy proč jej obsazují do role, která vyžaduje silné emoce a opravdový herecký projev? Osobně netuším, ale přišla mi dost vtipná ta nezastíraná óda na Kutcherův vzhled těmi všemi záběry na jeho kukuče a obnažené části těla. Budiž, já jsem se přes jeho „výkon“ přenesl a můžu říct, že Personal effects je jako drama obstojné, snad jen trochu nevyvážené. Protože ¾ snímku jede krom pár vypjatých momentů tak na půl plynu, až jsem se málem nudil. Bohudík pak se začalo hrát na tu správnou dramatickou strunu, až jsem byl z té emoční facky úplně u vytržení a nezbývalo mi nic jiného, než postavám přát aby k nim osud byl milostivý…a po dlouhé době jsem dychtil po nefalšovaném šťastném konci. 70% (25.02.2010)

Walter (Ashton Kutcher) se nechce s násilnou smrtí své sestry, a tak se vrací do rodného městečka, aby podpořil svoji matku a neteř při soudním sporu s vrahem. Na psychologickém sezení pozůstalých po obětích násilných činů poznává Lindu (Michelle Pfeiffer), jejíž manžel byl také zavražděn. Ač je od sebe dělí celá generace (Lindin syn je téměř stejně starý jako Walter), začínají mít k sobě až nebezpečně blízko ... Rozhodně nemůžu řict, že by film neměl co nabídnout. Jenže celé je to takové ošemetné - Ashtonovi jeho "smutek" nevěřím ani co by se za nehet vešlo - prostě ho mám zafixovaného jako playboye balícího mladé dívenky, a ne postarší dámy - ačkoliv, kdo jiný než Ashton Kutcher by měl vědět, jak na starší dámy zapůsobit, že ano. Na druhé straně Michelle Pfeiffer je ve své roli více než skvělá a hlavně na ní není ten věk skoro vůbec vidět. Prostě se nyní nějak nejsem schopen rozhodnout, jestli se mi tento film vlastně líbil nebo nelíbil, proto volím cestu zlatého středu.. (15.08.2011)

Filmy pochmurné, šedivé, chladné - moje nejoblíbenější. Možná, že film neměl takový spád jak bych si představoval, občas to na mě působylo moc pomale, něco tomu chybělo. Atmosféra byla skvělá. No, od Ashtona Kutchera jsem zvyklí na jiné typy filmu i když takový osudový dotek taky trochu vybočuje. Mě se líbil, jak zahrál, určitě bych si na něj nevsadil, ale on to prostě dal. Michelle Pfeiffer....co k ní dodat, furt je to kost a dost jí žeru. (21.01.2013)

Čekal jsem romantiku, dostal jsem nečekaně krásný drama. Do filmu mě dostaly už první minuty a až do konce jsem vydržel skoro se zatajeným dechem (půlhodinu nuceného přerušení nechme stranou); myslím, že ta klidná podmanivost vážných věcí a jejich dokonalé ztvárnění je to, čím mě ten film tolik dostal. A jak to bývá zvykem, smysl toho všeho si musí každý domyslet sám, a to by bylo tak na šestou hvězdičku z pěti; v tomhle filmu nebyla žádná postava, která by se ke mně něčím nepřipoutala a to dokáží jen opravdu supr příběhy. (17.03.2009)